24. srpna 2013

ALTERNATIVNÍ výlet

Copánky? Korálky? Tetování hennou? Nebo rovnou dredy?
... trápilo mě při přípravách na "festival nepopulární hudby", kam jsme se s Leňou  vydaly v pátek. Úkol byl jasný: hlavně se musíme tvářit, jak jsme strašně alternativní, nic mainstreamového. No, jo, ale jak to udělat, když jsem prakticky nikdy na žádném festivalu nebyla, natož na takové šílenosti jakou je tenhle fesťák v Mikulově?!? Věřím, že většina lidí, kteří se vyjedou zmítat v zajetí hudby, prostě popadne v pátek po práci spacák a dojede na místo v oblečení každodenního nošení. Mně, která ve volném čase poslouchá Kluse a Redla, zabrala příprava "casual" looku celý čtvrteční večer :) Netuše, jaký vzhled, postoj, či chování se ode mě očekává, jsem si neznale googlila, co to znamená "pogovat" a kdy mám tuto metodu "tance" aplikovat ;)

V pátek po práci jsem - vybavena dvěma lahváčema  a rancem se spacákem a karimatkou - vyrazila na Zvonařku. Ve vyzevleném hippíkovi v tureckých planďákách, který dorazil o pár minut později, jsem s obtížemi poznala Leňu. V buse jelo málo lidí, tak jsme si ze strachu, že nás řidič seřve, místo lahváče otevřely ledový čaj. Holt, člověk si může hrát na zkušeného anarchistického matadora, ale uvnitř slušňáka nezapře... :) V Mikulově po zralé úvaze nevystupujem hned na první zastávce, ale čekáme, kdy se ze sedaček zvednou ostatní (podle ohozu, spacáků a lahváčů snadno identifikovatelní) návštěvníci festivalu. Bohužel se vzápětí ukazuje, že všichni zevláci mají stejnou taktiku. Na další zastávce tedy vystupujeme hromadně a nikdo neví, kam jít. Ještě, že existujou ty iPhony a navigace, jinak bychom se nedejbože museli zeptat na cestu ;)

V amfiteátru se potkáváme s Janou a Zdendou, vítejí nás prvním letošním burčákem. Miluju burčák! Tss, Zdenda otvírá láhev, bum prásk, ssss.... a dobrého půl litru končí na mém batohu, mobilu, oblečení a karimatce. Stříkalo to jak Schumacherovo šáňo po vítězném závodě. Nenávidím burčák :) Přestože jsme s Leňou přijely zejména za hudbou (přirozeně!), naše první kroky vedou ke stánkům s barevnýma sukněma. Ačkoliv jsme tady hlavně kvůli netradiční kultůře a ne kvůli šopingu, pořizujem každá jednu sukni, ale strašně alternativní, fakt :) Ještě pivo a párek (resp. chleba se škvarkama) a pak už konečně míříme ke stejdži (na fesťáku se tomu totiž říká stejdž, ne pódium, poznámka autorky). Hraje kapela Zrní a já nechápu, jak jsem ji doteď mohla neposlouchat. Skály letí, skály spí... Basák vypadá jak náš Rada. Skály letí, skály jdou... Tak to si musím sehnat cédéčko. A pak prásk prásk prásk, země začala se pod nohama třást... Mrzí mě, když vystoupení končí, jestli tohle je ta alternativné hudba, pak být alternativní je docela snadné :) Ale mám obavy, že ty opravdové lahůdky teprv přijdou. 

Rozvíjíme s Leňou myšlenku, jak se určuje, jestli je interpret populární (=opovrhovaný, protože je děsně komerční) nebo mimo hlavní proud, tím pádem v kruzích přítomných posluchačů děsně cool. Asi záleží na vzhledu. Když je člověk ošklivý, tlustý, nebo moc neumí zpívat, patří pravděpodobně do druhé kategorie. Proto mě překvapuje, jak je Zrní šikovné, melodické, prostě příjemný poslech. Kéž by se to samé dalo říct o formaci Mucha, která nastupuje vzápětí s první písní Semeno. Svérázná zpěvačka (od které jsem před festivalem slyšela jen vypalovačku Chlapi sú kokoti) rozehřívá publikum odhodlaným řevem a přidává dojemnou píseň o pečivu. Svou produkci zakončuje písní o neplánované graviditě (s textem Nepojedeš nikam, budeš doma kojit). Uff, těžký kalibr.

Ovšem oproti skupině Už jsme doma je Mucha úplná romantička. Vystoupení pěti pupkatých magorů v baletních trikotech a molitanovýma chaloupkama na hlavě prostě nepobírám. Dá se vůbec ještě mluvit o hudební skupině, když po dobu pěti minut vydává frontman i křoví pouze neartikulované zvuky připomínající pláč??? Peklo. Zlaté ČokoVoko, které nastupuje po nich. Jejich rýmy K smrti mi vadí, že i Karel Gott kadí mi po prožitém traumatu připadají mírné a vtipné. Šílené holky v lesklých oblečkách se toho nebojí: Nemá to cenu, nenašla jsem se v zenu. Já si to asi hodím, odnikud nikam chodím :) Zábavný večer končí rýmem Ona snad žere listí a že to smrdí, tím si buďte jistí. Jisté je jenom to, že na tom alternativnu budu muset ještě zapracovat :) Do přiopilého publika prostě nějak nezapadám. Nevěřícně zírám na (za střízliva jistě seriózního) šedesátníka, kterého bych od pohledu tipla na děkana nějaké fakulty na VUTu, ale nyní se stěží drží na nohou a zmateně tančí tak, že připomíná mistra Beana. Uléháme do trávy na parkoviště za vzdáleného zvuku kapely Poletíme. Spí se mi sladce, všecky věci smrdí po burčáku.

Ráno na pohodu vstáváme, na pohodu balíme a ještě víc na pohodu jdem vybrat peníze, protože díky investici do sukní nám nezbylo na snídani. Všecko je tak na pohodu, že na výlet vyrážíme v 11, bez ranního kafe to přece není výlet s Habrnálkou ;) Přes Kozí hrádek a jeskyni na Turoldu míříme skrz trnkové keře a vinice na další hrádek - tentokrát Sirotčí. Je to paráda, pochvaluju si tu exotiku kolem - hroznové víno a švestky trháme přímo ze stromů. Pohodovým tempem a za neustálého klábosení dojdem až na Martinku, pak k Děvínu a dolů do Věstonic. Krásných plus mínus 15 kilometrů. Nechápu, kde se vzal názor, že přechod Pálavy je ideální pro DVOUDENNÍ výlet - my máme za 5 hodin splněno :) 

Cestou z kopce do Věstonic proti nám běží mladý muž. Usmívej se, opakuju si v duchu mé oblíbené heslo, nikdy nevíš, kdo Tě poveze domů. Občerstvujem se malinovkou v hospodě a protože bus do Brna jede jen každou hodinu dělitelnou šesti, a to jen v liché dny po pracovním dni, stopujem. Zastavuje auto - a za volantem onen běžec z vinice. Smějeme se tomu i s jeho rodinkou až do Pasohlávek, kde nás vyloží, protože nejede dál. Na autobusové zastávce čekáme pár minut a bere nás klučina, který jede z Krnova navštívit svého dědu ve Slavkově :) Trochu bloudí, tak je rád, že ho navedeme zpátky na Brno a pak nasměrujem na Slavkov. My jsme zase rády, že nás vzal a vyhodil až u Futura. V šest už sedím doma a drhnu černočerné nohy. Parádní výlet, jdu se kouknout, kdy má Zrní koncert v Brně... a taky vybrat nějakou šílenost na příště. Třeba punkový koncert nebo operu :)

Ps. fotky jsou jen z vinic, lesů, luk a strání, jak si bystré oko rychle všimne. Na fesťáku jsem nedokumentovala.


1 komentář:

  1. I pro mě byl jedenáctiměsíční výlet do Mikulova alternativní.:)

    OdpovědětVymazat