Y un día lloré...

 

To, že se odjezd blíží dokládá i to, že posledních 14 dní chodím do obchodu už jen pro čerstvé pečivo a zeleninu. Žádné nakupování do foroty. Vaří se z toho, co zůstalo ve špajzce, dojídají se zbytky (což znamená večeřet cca 3x týdně kolínka, kterých jsme nakoupili do zásoby asi tři kila, protože se přece budou hodit). Pořád častěji přichází setkání, která končí obětím delším než obvykle a srdečným ujišťováním se, že se zase vrátíme.

Na Trianě hážu pětieurovku do futrálu bulharského houslisty. Za tři měsíce neúnavného koncertování pod kancelářským oknem si ji zaslouží. Áááve marícáááá. Poslední mávnutí na pikolíka u výtahu, poslední cesta sedmnáctkou z práce. Na příští křižovatce bude během červené na jednokolce žonglovat potetovaný pankáč. U tkaničky vyjedem na paseo kolem moře. Dneska nekotví žádná velká výletní loď. Sezóna skončila. Queen Mary 2 jsme byli vyprovodit minulou neděli. Na Mesa y López je jako obvykle mrtě nakupujících lidí. V Hajpru mají určitě tři čerstvé bagety v ofertě za euro deset. Cink, parada solicitada, minu barák s mořským koníkem a jsem doma.

Doma... Kde je člověk vlastně doma? A může být doma na více místech najednou?

Návštěva u Claudia v Brígidě. PENúltima, protože poslední se neříká. Probíráme se hromadou fotek, kluci z práce vybírají něco na webovky. Je to jak kurz kanárské spolupráce - ukaž mi tuhle fotku - ne, ukážu Ti tyhle tři. Ňos, eso noo, eso es una porquería :) Popíjíme kafe a baštíme tuniské datle. Pytlík jich dostanem s sebou - ale umyjte si je, je v nich hlína. Láhev vína na rozloučenou - až to budete pít, tak si to proboha nalijte do skleniček, je to limitovaná edice, vy barbaři :) Takže Tě teď čekají státnice a potom? Aha, jasný, depende... Pero saben, que aquí siempre tienen casa?! Colchón máme nahoře. Rychle mrkám, zaháním dojetí. Un abrazo furte y hasta luego, mi amigo...

Jak mi bude chybět potrhlý Janoc s květákem na hlavě, kterého pozvete na večeři, vaříte se s tím dvě hodiny a on přijde najezený, protože ho nenapadlo, že slovo "večeře" znamená, že se bude jíst :) Julio, který mi poslední týdny v práci nedal pokoj a masíroval mě vtípky jako Kdo jim bude v kanclu ničit wifinu, až tam nebudu a podobně. Distingovaný Ivan v triku La Coste a v modelech od Zary a Santi, kanárský Mirek Dušín - prototyp dokonalého muže... Jak mi už teď schází ranní jógování na probouzející se Canteras a trianská zmrzka s příchutí banánů se sušenkama. Jak se mi bude stýskat po výletech se spolehlivým parťákem v zádech, po lezení a po našem kanárském spolubydlení. I po té Eli, která studuje na Kanárech pět let a teprv minulou neděli vyrazila poprvé na Roque Nublo, celé tři měsíce furt jen prala, vzdorovitě nevynášela koš a skoro nevycházela z bytu. 

Všechny tyhle pocity, stejně jako loni před odjezdem, už nějakou dobu nosím v hlavě. A najednou to přišlo. Ten den, který se v lednu zdál tak nekonečně daleko. Den, kdy jsou stěny v bytě zase holé a sbalený baťoh je těžší než obvykle. Den odjezdu. Hoy me cambo la peluca. V Hajpru tentokrát žádné Hasta luego, hasta pronto, hasta ahora. Tentokrát Adios. Jak se má člověku chtít odjíždět odněkud, kde byl vždycky šťastný a kde se mu nikdy nepřihodilo nic zlého? Asi leda s myšlenkou, že zpátky na pevnině to taky nebude tak zlé, že tam jsou lidi, které má rád a že se (snad) brzy zase vrátí. Ahora digo adios, pero prometo volver ...

Maňana cerrado por descanso del personal.