5. dubna 2013

Jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy...

... dříve než se vlády chopí, vystrkuje periskopy. Nový měsíc, nový týden, nová salida s Phenomenem... Tentokrát Julio vytipoval trasu v barrancu de Guayadeque, při jehož zadání vám Google kromě převahy odkazů na výlet autem vyplivne i pozvání do tří jeskynních restaurací. My jsme ale samozřejmě vyrazili pěšky. Santi nás hodil ke Caldeře de Los Marteles, odkud vede parádně značená cestička přes Lomo del Mojón až ke Cuevas Bermejas. Jen párkrát se sklon otočí v náš neprospěch, většinou vede trasa dolů nebo po vrstevnici. 

Než se jaro osmělí, vystrkuje podběly, ty mu asi dolů hlásí čerstvé zprávy o počasí. K návštěvě jsme si vybrali nejlepší období -všude kolem na ostrově léto, jen v Guayadeque jaro v plné síle. S každým krokem sílí bzukot čmeláků a vůně rozkvetlé louky. Cestu lemují rudé sukýnky makových panenek a metrové pampelišky, které mají místo stonku skoro kmen. U dopravní cedule vyrostly dvě bledule, blízko telegrafní tyče vyrostly dva petrklíče. Prodíráme se houštím žluté retamy a na rukávech ulpívá pyl. Z nosu a z očí trochu teče, přeci jen je na nás toho rozkvetlého jara najednou nějak moc, ale nikdo si nestěžuje. Po úzké asfaltce na dně hlubokého kaňonu, který máme celou dobu po levé ruce, občas projede nějaké auto, my jsme ale v horách úplně sami. Nebe je tentokrát ocelově šedé. Všude je tabaibalové houští - vypadá jako obří zelené květáky. Přicházíme na náhorní plató, na pobřeží před námi se rozprostírají Aguimes a Ingenio, dva rivalové, kteří byli kdysi jedno město. 

Pak už jen rychlý sešup cikcak cestou dolů kopcom, protože na nás už čeká Ivan, aby nás hodil do Plamásku. Ve dvě má nějaké jednání, takže na grilované vepřové v jeskynní restauraci není čas, třeba příště. Jarně naladěná si na zadním sedadle prozpěvuju Svěrákovo Jaro! Je to v suchu, zima už nemůže... a těžko se mi věří, že ve Frýdku je půl metra sněhu :)

Žádné komentáře:

Okomentovat