17. února 2013

Carnaval 2013


Jedeme z lezení a na přechodu pro chodce dáváme přednost obřímu banánu, který se vede za ruku se Sherlockem Holmesem. V kavárně na rohu sedí skupina sedmi Karkulek a pokřikuje na dva Batmany, Indiána, taťku Šmoulu a králíčka Playboye s chlupatýma nohama. V pekárně kupuje chleba nazelenalý (asi šedesátiletý) elf se špičatou čepičkou a bleděmodrými křidélky. Nezbláznila jsem se. To jen v Las Palmas vrcholí karnevalové šílenství. Dobrých 14 dní vykazuje město zvýšený výskyt Spidermanů, Červených Karkulek a jiných převleků, včera večer blázinec vyvrcholil průvodem masek (tzv. cabalgatou). 

Kolem čtvrté odpolední se ve Veguetě vydala na pochod kolona obřích kamionů s aparaturou, aby křepčící Kanárci mohli trsat pěkně za pochodu. K ozdobeným vozům se přidali pěší a za konstantního popíjení se tato masa namaskovaných cvoků vydala přes celé město až k Santa Catalině. My na estrádu koukáme u obchoďáku Corte Inglés kolem půl deváté večer (tzn. nějaké 4 hodiny po začátku průvodu) a kolemjdoucím energie rozhodně neubývá. Projíždí kolem nás přes sto deset obřích nasvícených kamionů, na každém třicet až šedesát bujarých lidí, kteří tančí a jednou rukou kynou nadšenému davu a fotícím turistům. V druhé ruce mají drink :) Za každým náklaďákem se do rytmu svíjí (převážně) omladina v maskách. Kdo by však v davu čekal jen náctileté účastníky, je na omylu - skotačí tu lidé v každém věku. Pupkatý tatínek s tykadýlky a puntíkovanými krovkami před sebou tlačí kočárek s taktéž otykadélkovaným novorozencem. Míjí mě asi šedesátiletá Ribanna a častuje zamilovaným pohledem svého ještě staršího Vinnetoua. Na jednom z jedoucích kamionů si ňadra v korzetu umravňuje kyprá padesátnice.. Na věku nezáleží. 

Na pohlaví také ne - během karnevalu se poměr žen a mužů na ostrově mění na 3:1. Všelijakých tranďáků v sexy oblečcích je tady milion. Na některých málem nejde poznat, že jsou to namaskovaní chlapi. Naproti přes ulici stojí mastodontní, asi dvoumetrová zdravotní sestřička v latexovém oblečku se sukýnkou do půli stehen. Samozřejmě je to taky chlap. Trochu mě děsí. Nicméně myšlenka, že jednou za rok se do kostýmu navleče třeba vážená ředitelka školy nebo starosta města a vyrazí se s davem bavit do ulic, mi přijde ohromná. Život přeci nejde brát pořád vážně. A tak se vlním do rytmu těch nejprofláknutějších diskotékových hitů a mávám na plešouna s umělýma řasama potřeného třpytivou emulzí. Odmění mě tím, že si laškovně povyhrne šifonovou sukýnku a ukáže chlupaté stehno. No potěš. Karnevalové dozvuky si díky poloze našeho bytu můžu vychutnat opravdu dosyta - zpívající davy v maskách pod okny přestanou vyvádět kolem sedmé ráno :) Ale co, vždyť karneval je jen jednou do roka...

Žádné komentáře:

Okomentovat