1. června 2012

Vedro, boty, kachličky a flamenco = Sevilla

Ve čtvrtek jsme se rozloučili s Lenkou v Granadě a sedli na Alsabus, který nás po třech hodinkách vysadil v Seville. Bác. Okamžitě po vysednutí z klimatizovaného busu jsme dostali ránu horkým vzduchem. Vedro během pár minut zalezlo za oblečení, do sandálí i do batohu. Šaty se nalepily na tělo, v hrdle vyschlo a rozum volal „najdi stín!“. Městský teploměr ukazoval 42°na sluníčku. V půl osmé večer! Vzduch nad silnicí se vlnil, asfalt lepil a my zapadli do prvních 100taditos na pivo. V horku nás jeden rychlý půllitr slušně odrovnal :) Naštěstí nás brzo vyzvedl kamarád Adam s portugalkou Rachel a šli jsme na tapas. Ve vyhlášená tapaserii Coloniales jsme se každý za 4 eura nadlábli pochoutkami jako lilky v medové omáčce, vepřovým na whisky nebo kuřecím na rókfóru, zapili to sklenicí ledového tinta a popravdě, z klimatizované hospody se nám nechtělo. I kolem desáté večer bylo pořád dusno, lepkavo. Vzduch se nehnul ani u Adama doma. Zavzpomínali jsme si na Asii a usínání za podmanivého zvuku větráku.

Dneska jsme vstali pro jistotu v sedm a hned vyrazili do města, abychom stihli projít co nejvíc, než se z úděsného horka stane nesnesitelné vedro. Kupodivu bylo celkem příjemně. Prošli jsme si uličky plné obchůdků a já nestačila zírat, že v každém druhém stánku prodávají boty. Polovina v mých očích naprosto nenositelné modely na zkroucených podrážkách, s peřím nebo třeba s ozdobou připomínající pudlí ocas. Parádo trp. Kromě botek tvořily sortiment především hliněné kachličky a propriety na flamenco, neb tady na jihu je IN být cikán a umět tancovat. Koukat na kanýrkové šaty roztodivných barevných kombinací jsme vydrželi skoro celé dopoledne. Brzká procházka nám taky otevřela zdarma dveře do monstrózní katedrály (snad prý největšího křesťanského svatostánku na světě?), z čehož jsem byla nervózní a pořád jsem čekala, kdy nás sejme ochranka se samopalem, protože jsme neplatili.
 
Po kafi a nějakých keškách jsme omrkli palác Alcázar, podobné veledílo jakým je Alhambra v Granadě. Já víc než arabské rytiny ocenila prostorné zahrady, ve kterých příjemně pofukovalo a producírovali se tu pávi. Jari mě nechal na lavičce vychutnávat vánek a poznámky ke čtvrteční zkoušce a oběhnul si palác sám. Na věž katedrály nás bohužel nepustili (že jsem si ve 40 stupních nemohla vyšlápnout x poschodí, mě upřímně ani moc nemrzelo), koupili jsme k obědu krabicové gazpačo, omrkli Plaza Espaňa a zakotvili v klimatizovaném Starbuck´s. 

Přes nelidské teploty na mě Sevilla udělala moc příjemný dojem. Není tu sice žádná taková pecka jako třeba v Paříži Eiffelovka (jako ukázkový ateista katedrálu nepočítám za dostatečné lákadlo, lo siento), ale možná díky tomu nejsou nikde fronty turistů, centrum se dá obejít pohodlně pěšky, arabská architektura navozuje exotickou atmosféru, všude je spousta parků na relax a mají tu dobré kafe :)  Večer jdem ještě a Adamem na návštěvu k nějakým francouzům a pokud se v noci neuvaříme, zítra ráno letíme domů… Vstříc posledním dvěma kanárkovským týdnům…

2 komentáře:

  1. Tak tomu říkám real-time blogging... vždyť to jsme všechno viděli před pár chvílema a už to tady visí... To je rychlost teda :D Aby byl obrázek pro publikum kompletní, přidávám fotku Máju v okamžik psaní :)
    http://www.jardabalatka.cz/misc/maja.jpg

    OdpovědětVymazat
  2. Hehe, kačeři na výletě sbírat bodíky :) Na flamenko bych taky vydržela koukat celý den. Nebo aspoň do doby, než by začal bolet krk. Od doby, kdy jsem to viděla poprvé jsem už prošla pár kurzy a pořád mě to baví. Taky bych ráda vyrazila do Sevilly

    OdpovědětVymazat