22. června 2012

Óda na Kanáry

Nenašla jsem před odletem dostatečně vhodný dárek, jak se rozloučit s naší partičkou na bytě, tak jsem jim (téměř podle pořekadla "když jsi v tísni, řekni to písní") složila takovou malou kanárskou rapsodii :)

Letadlo mě vyhodilo devátého září,
na San Telmu dva mladíci, co se mile tváří.
Doňa Broňa pronajímá byt o šesti pokojích, 
tisíc euro požaduje, to nás rychle přešel smích.
Bankomat jsme podojili dříve, než bys řekl švec, 
Ráďa dostal supr bejvák, pětadvacet je mu přec.


 
Spolubydly najít rychle nebyl žádný med, 
Slovinky dík chrchlálkovi stěhují se z bytu hned.
Piotr zůstal, hurá, sláva, i když peněz málo má. 
Leňa, to je jinčí káva – prachy předem posílá.
Kéž by Španěl aspoň jeden chtěl by tu žít s náma  
- tohle jsme si přáli dobře, přišel Robča s kuželama.
Fiesty končí na pryčně, občas se nám zvrhávají, 
Ráďa tvrdý nakupuje a u děvek už nás znají…
První půlrok utek rychle, jak to v ráji chodí, 
Fuerte a Lanzarote navštěvujem lodí.
(na hodiny chodíme si, jak se nám to hodí :) )


Sotva jsme se rozkoukali, už jsou tady Vánoce,
jedem domů, sejdeme se zas až v novém roce.
Cestování, zepár zkoušek, život plyne rychle dál, 
přibyl Jarda, odjel Piotr, Leňu Miky vystřídal.
Volná cimra? To je blbé! Problém však je vyřešen 
celkem rychle a to tak, že přišla Káčko s Mikešem.

Krom naší Gran Canarie, na které se skvěle žije,
ostrovů je dalších šest – cestujeme, všechna čest.
Palma, Hierro, Lanzarote, dojmy probereme v Bote. 
Jet na Fuerte? Mucha suerte…
S Fredem nebo s Armasy, ty pláže to nespasí (a my jsme za vocasy).
Tenerife, Gomera, to je jinčí opera. 
Kopce, hory, chození, či v Caňadas lezení.
A Teidecí modrá, ta je nejvíc dobrá.
Když jsou dobré podmínky, jdem diktovat na vlnách 
nebo s lanem do Fatagy, z lezení už nemám strach.

Návštěv jak na Václaváku, montón dobrých lidí, 
čepice na odpaďáku, však Mára ji sklidí.
Deset piv a cientadito noc mostaza y miel 
– každý, kdo ochutnal tohle, znova by sem jel.
Za rok mezi piniemi nebyl důvod pro hádky, 
teď však na výběr už není, přišel konec pohádky.
Rebecu jsme vyčerpali, rodná hrouda čaká nás, 
všechny fondy vyždímali, na návrat už přišel čas.
Měli jsme se tady skvěle, objevili světa kraj, 
jedno můžem říci směle – Kanáry jsou prostě ráj.


Míšu čeká paragliding, jeho milá Janina, 
strejda George, pak Sokol Mrákov a Jan Sladký Kozina.
Ráďa musí cvičit s rukou, každý cvik je účinný, 
aby doma nezakrněl, uteče nám do Číny.
Marek místo Labáčku musí vybrat zatáčku 
a v cílové rovině dodělat školu povinně.
Když to zvládne, potom zase poleze si v krasokrase.
Robča prodá didžeridy a zbohatne docela
– jóóóder, co ta halda prachů s tím pankáčem udělá?
Ivan s Káčkem maj to těžký, jednou jó a pak zas né, 
s dovolenou na Kapverdách je to trochu ošidné.
Jarda zase najde práci, v Ocúnu či v JéZetDé, 
ať už v kvádru nebo v lezkách kariéru rozjede.
Já odbudu všecky zkoušky, pak na cestách s Kudrnou
budu doufat, že peníze ke mně se jen pohrnou.


Mám vás všechny hrozně ráda, jak TY sýry z Masea, 
nemoct vás už nikdy vidět, to bych smutkem umřela.
Fajn, odjedu, ale slibte, že se brzo potkáme, 
v Křižánkách či na Hojsovce někoho ostříháme.
Co na závěr téhle básně? Dělejte si vája, 
mějte se tu superkrásně – pusu, vaše Mája :)


Nejkrásnější místo v Palmásku, děsně tajný - výhled na lodě, na krabičky, montón světýlek...

3 komentáře:

  1. jóóóder, co ta halda prachů s tím pekáčem udělá?
    Bastante bažante :))
    m

    OdpovědětVymazat
  2. :D :D :D opraveno.. holt automatickým úpravám ve wordu neporučíš :)

    OdpovědětVymazat
  3. a já myslela, že s pekáčem na břiše:D jako že se s penězma konečně nají :))))) B)

    OdpovědětVymazat