17. května 2012

San Maseo

Čas v ráji se krátí. Dny letí jako splašené a nám zbývá tolik věcí, které potřebujeme na milovaných ostrovech podniknout, že jsme si na chodbě z balícího papíru udělali nástěnku a tam si píšem všechno, co je ještě třeba stihnout než odjedeme. Takový "TO DO" list until we die, chci říct until we leave. Bušíme do toho s partičkou, co to dá - skoro každý den nějaký výlet, výjezd, akce, veselice. Na nicnedělání není čas! :) Škola už skončila, chybí jen zkoušky v červnu, takže radovánkám nic nestojí v cestě. Už je odškrtnutý výlet na isletu, šnorchlování na baře a chození po slack lajně nad vodou v Agaete. Teď přišel na řadu gurmánský výlet "na masa" do restaurace kousek od San Matea (které jsme překřtili na San Maseo). Restaurace se jmenuje Casa Falcon, Marek v ní obědval někdy před Vánoci a od té doby nás sem lákal.

Včera jsme sedli do auta - já, Radek s jeho Míšou, Miky a Marek - a vyrazili se nadlábnout. Úplně náhodou jsem na netu zjistila, že restaurace je NEJSTARŠÍ na ostrově! A pán, který nás přivítal ve dveřích vřelým stiskem ruky a pak nás celou dobu obsluhoval, nejspíš taky... Jídlo bylo úžasné, ale tenhle nahrbený, drobný stařík s očima jak leguán povýšil kulinářský zážitek i lidsky. Ve svých asi sto letech neustále kontroloval, jestli nám nic nechybí, usmíval se a koulel očima jako Spejbl.

Casa Falcon byla založena v roce 1926 tatínkem onoho zmiňovaného pána a od té doby plní břicha turistům i místním. Objednali jsme si talíř mas, sýry, salát, brambory a pivo. Po chvilce nám "náš" švidravý pán donesl talíř s rozpečenými kousky sýrů, přelitými čtyřmi druhy omáček. No to byla havana pro chuťové pohárky! Ty sýry! A to mojo! :) Mňam! Naštěstí jsme nepodlehli chuťovému poblouznění a neobjednali si další talíř, protože to, co před nás pán nahrnul o pár minut později, jsme ani nemohli sníst. Na stole přistál salát s tuňákem, sýrem a jahodami. Vedle něj kotel hranolek s grilovanými cuketami, následován TŘEMI talíři různých mas - řetězec párků, jelita, žebra, hovězí stejk, kuřecí plátek, vepřová kotleta a navrch půlka kuřete. S vykulenýma očima a sbíhajícími se slinami jsme si ukrajovali z onoho talíře slasti. Rozumět nám může jen ten, kdo někdy strávil delší dobu na těstovinách s tuňákem a maso si dával jednou za měsíc v hambáči z McDonaldu :)

Byla to pochoutka! Neměli jsme šanci sníst všechno, ale s obří porcí jsme zatočili slušně. Po jídle jsme prohodili pár slov s pánem, vyfotili se a s krásným zážitkem odjeli směrem na Cruz de Tejeda na odpolední kafe. Proč zrovna sem? Máme tu přece kámošku Lirii! Když jsme druhý víkend na ostrově vyrazili do hor (uff, to už je dávno) a málem zmrzli, dali jsme si leče leče právě v Refugiu u Lirie. Má neskutečného pamatováka, takže když jsme po určité době přijeli opět na kafe s nějakou návštěvou, objímala nás, líbala a vzpomínala na naši první návštěvu. Museli jsme se s ní rozloučit (a odfajfknout to na seznamu :) ). Vypadala, že je ráda, že nás zase vidí, i když byla tentokrát nějaká ustaraná... Možná ji zajedeme rozveselit ještě jednou :)

No nic, mizím. Jedem lízt do Fatagy - je to další položka čekající na odškrtnutí.
ps. Maminko, vidíš, jak Tě poslouchám, stačí říct a adrenalinové zážitky vystřídal gastrovýlet ;)

1 komentář:

  1. Hned jsem klidnější, když vidím a čtu, že jsi v bezpečí,ve společnosti milých lidí a s plným břichem.Nikde nevisíš,nepřipékáš se,nebloudíš,netrpíš žízní.Ano,TAK je to správně :-).Mamka (P.S...a teď vzhůru na Hierro vstříc novým zážitkům a útrapám,viď?!)

    OdpovědětVymazat