11. května 2012

Exkurze s Claudiem - škola hrou :)

Už jsem kdysi psala, že mě tenhle semestr baví víc než ten minulý. Máme lepší profesory, lepší předměty, lepší hodiny. A úplně nejvíc nejlepší ze všech je CLAUDIO. Může mít tak kolem čtyřicítky, je to rozený herec, v hodině samým zapálením propotí vždycky celou košili, kulí oči, rozhazuje rukama a artikuluje jako správný temperamentní španěl. Staví modely svahů z lavic, simuluje sopečný výbuch pomocí dvou kabelek, pořád se na něco ptá a roztomile zuří, když něco nechápeme. Miluje geografii a my milujeme jeho. Na jeho hodinách sedáme s Markem dobrovolně v první lavici a jen málokdy si jeho hodinu necháme ujít. (Tady bych ráda napsala, že do jeho hodin chodíme VŽDYCKY, leč občas se bohužel k naší nemilosti stane, že jsme hrozně zaneprázdnění šnorchlováním na Canteras a prostě to nestihnem :) ). Vypozorovali jsme, že má 4 sourozence, jeho rodiče jsou zemědělci a rád fotí. Každý týden má na pozadí počítače jinou fotku, pokaždé samosebou svoji. Taky chodí po horách, vstává brzo ráno a na výletech nedělá moc zastávky, prostě strašný sympaťák.

V rámci předmětu Geografía de Canarias nám Claudio uspořádal dvě exkurze - tady se tomu říká salida de campo. V době té první jsem bohužel byla v Barceloně, tu dnešní jsem si ovšem nemohla nechat ujít. Trošku sice zahaprovala organizace, protože jsem žila v domění, že na "vejlet" se jede až příští týden (a hezky po španělsky nás na změnu termínu opět nikdo neupozornil), ale nakonec se všecko vysvětlilo a my na devátou naklusali k busu. V ranním sluníčku jsem čekovala, kdo z našich spolužáků jede taky. Byli tu skoro všichni. Nestor (co vypadá jako Gladiátor), Miguel (přezdívaný pro své věčné dotazy a diskuze Prezident), Markův kámoš Cristian, konstantně zhulený Alberto, Jessi z Martiniku (hubatá černoška, co se s ničím nesmolí), taťka Toni v tenisovém outfitu, zvídavá MariCa-rmen, Pedro Pablo (co chodí s velkýma sluchátkama), Gabča a spousta dalších. Němec Güdeman zase nejel - musí prý chytat vlny :) Pedagogický dohled dělal již zmiňovaný polobůh Claudio, pak Tino a taky Hansen. Tino (celým jménem Augustin Naranjo Cigala, což v překladu znamená Tino Pomerančovník Oranžový Humr Norský) nás učí na Geografii Afriky a na exkurzích má roli "zlého policajta". Hansen je bledý hubený chlap se strašně dlouhýma končetinama a je to vulkanolog. Zřejmě kapacita ve svém oboru, ale dost nesympatický, neduživý člověk.

Dojeli jsme na mirador Pinos de Gáldar - odborně tomu přezdíváme "blicí vyhlídka", protože je to na horské silnici místo, kde mě obvykle přemůžou serpentýny a já zvracím. Tentokrát ne, pan řidič jel slušně. Sympatická spolužačka Famara se mě hned po vystoupení zeptala, jestli jsme byli včera pařit, že vypadám nějak divně. No, je pravda, že pár pivek jsme večer měli (v hospůdce 100 montaditos jsme objevili skvělou akci - každý čtvrtek je třetinka piva za 30 centů!!!), ale trochu se mě její poznámka dotkla :) Ostrý horský vzduch ale brzo fazónu napravil. Byla tak jasná viditelnost, že jsme poprvé viděli na horizontu Fuerteventuru! Při pohledu na druhou nejmladší kalderu na ostrově se naši průvodci střídali ve výkladu. Tino - Pino povídal o biogeografii, Hansen o vulkanismu na ostrově a Claudio to celé organizoval a házel vtípky. Následoval strmý sešup po picónu (sopečném štěrku) k loukám u Galeotes. Sjezdovali jsme ve štěrkových závějích, odpružovali telemarky, semtam někdo hodil záda. Já si prožila svou chvilku slávy, když mě Claudio asi tři vteřiny držel za ruku - než se kousek pod námi vymázla další spolužačka a náš kanárský Mirek Dušín ji běžel zvednout. Stejně si tu ruku nebudu aspoň týden mýt :)

Došli jsme ke krásným loukám. Netušila jsem, že kromě vulkanické krajiny máme na Gran Canarii i zelené pastviny s lučním kvítím a byla jsem z toho úplně unešená. Všude to krásně vonělo a okolo kvetla Retama žlutá (sympatické křoví, které je teď v největším rozpuku a dodává zelenožlutým kopečkům šmrnc). Z luk, luhů a hájů jsme sešli ještě níž, kde krajina připomínala Nízké Tatry. Jen ty vychozené stezky od oveček byly širší a systematičtější. Pak už nás čekal jen kratičký výstup na Montaňu Gordu u vesnice Fagahesto, vyhlídka na prudké stěny Tamadaby a studený Tropical v baru. Parádní exkurze!

ps. musím končit, myslím, že mi Claudio poslal mejlem nějaké fotky... ;)

2 komentáře:

  1. supr fotky, supr studytrip...jen...jak se simuluje sopečný výbuch pomocí dvou kabelek???:D Touto větou jsem byla lapená a zbytek četla tak polopři smyslech, protože se na to snažím přijít:D Jako že je v každé správné velké kabelce, jak po výbuchu sopky?:D

    OdpovědětVymazat
  2. Ty taky musíš vidět všechno na vlastní oči, abys uvěřila, že exkurze s Klaudiem jsou prostě boží a že na severu roste fakt tráva... :)
    m

    OdpovědětVymazat