5. dubna 2012

Holandské ohlédnutí

Po nedělním návratu z Amsterodamu mě čekaly v Nizozemí ještě dva dny, které jsme díky mé hostitelce opět využily do poslední minuty. V pondělí jsme se vydaly kolmo do Haagu. Je to nějakých 50 km tam i zpět, po rovince, pořád kolem řeky, takže i na citybajcích se dá vzdálenost hravě zvládnout pod dvě hodinky. Leňa je navíc zvyklá jezdit to za vydatného sněžení, takže pro ni šlapání v devíti stupních bylo příjemnou vyjížďkou, téměř na kraťasy. Já, zhýčkaná z Kanárů, mrzla. Na sobě tři nátělníky, vršek od pyžama, mikinu, šálu, softshelku, pod kalhotama vlněné podkolenky, lezecké legíny, dvoje ponožky a rozhodně jsem se nepotila. Rozehřálo nás až sluníčko, které se zhruba na devátém kilometru rozhodlo posvítit do krajiny a ukázat mi široširé pláně doslova v jiném světle.

Už jsem psala, že na kole jezdí snad celé Holandsko. Nedivila bych se, kdyby na bajku objížděla královna oficiální návštěvy. Síť cyklostezek je propracovaná, určitě jedna z nejhustších v Evropě. Cyklisté jsou tu posvátní skoro jak kráva v Indii a ve městech jsou jim určeny speciální semafory. Jediné, co jim lze vytknout, je totální ignorace helem. Naštěstí jsou ohleduplní taky k sobě navzájem a většina z nich dodržuje pravidla jednosměrek. Jízdu neznechucují žádné zbytečné rantlíky ani "čiči stouns." Sednout ráno na dvoukolého miláčka a s párou u pusy se podél kanálu rozjet probouzejícím se městem má taky něco do sebe. Obzvláště teď, když se v Nizozemí pomalu hlásí o slovo jaro a břehy kanálů začínají rozkvétat.

Květiny jsou ostatně neodmyslitelnou součástí státu. Spolu se sýrem, větrnými mlýny a legální marihuanou jsou asi tím prvním, co se člověku v souvislosti s Holandskem vybaví. Jsou zároveň jednou z mála věcí, kterou Holanďankám závidím, neboť jsou ukrutně levné! I podprůměrně movitý Nizozemec může své ženě nosit dvakrát týdně kytici čerstvých tulipánů nebo 20 růží, protože za ni málokdy zaplatí víc než 5 euro. Na květinových trzích je radost koukat na kbelíky napěchované tulipány roztodivných okvětních lístků nebo čichat vůni narcisů.

Návštěvu Haagu jsme začaly klasicky ve Starbuck´s, pak mě Leňa protáhla centrem kolem Parlamentu a kolem muzea s Vermeerovou Dívkou s perlou. Dohnal nás hlad, a tak jsme opět podlehly svodům holandských specialit a daly si syrového herinka s cibulí. Aplikovaly jsme ho tak, jak se má - chytnout za ocas, zaklonit hlavu a zakousnout se. Pocity? Děkuji, bylo to dobré, ale už si nedám :) Nic, co by bylo třeba opakovat. Takový horší zavináč. Ono vůbec Nizozemí musí být mekkou gurmánů. Dobroty na člověka skáčou odevšad - ať to jsou Stroopvafle (krutopřísně sladké sušenky s karamelovým sirupem, někdy podávány teplé!), všemožně připravované ryby nebo již zmiňované sýry.

Cestou zpět jsme se zastavily ve městečku Delft, který je slavný výrobou modrobílé keramiky fajáns. Víc než keramiku jsem ocenila spletitou síť úzkých kanálů a mostů, která navodila pocit, že jsme snad v Benátkách. Seděly jsme na lavičce před pekárnou, zas něco baštily a pozorovaly dění kolem. Ne, že bych úplně fandila vytváření stereotypů, ale tak, jako se podle ponožek v sandálích pozná v cizině český Pepík, tak se pozná Holanďan: vysoký, relativně hubený, často brýlatý, v mládí blonďatý, v pokročilém věku důstojně šedivějící. Na hlavě polodlouhé vlasy a z nich precizně vymodelovaná vlna tvaru opery v Sydney. Oblečen ležérně, avšak elegantně, většinou v košili s jemným kárem či pastelovým proužkem. No a šála. Bez té ani ránu. Má vzhled a klid anglického lorda, okořeněný špetkou bohémství. Zajímavý úkaz. Ovšem jen do té doby, než promluví. Pak se z jeho úst vyloudí chrochtavé zvuky holandštiny a celkový, kompaktní dojem je... ehm... kapku narušen.

Naštěstí téměř všichni mluví anglicky. Kdejaká babka je schopná poradit, pomoct bez použití pantomimy. Pokladní v Albertu (tady se mu říká Albert Heijn) hlásí čísla na kase dvojjazyčně, stejně tak průvodčí ve vlaku. Klobouk dolů před takovou jazykovou vybaveností. Jen nechápu, proč jsou lautr všechny nápisy na veřejných místech JEN v holandštině. Že by škodolibost vůči turistům? Nedivila bych se. Z jemných náznaků v průběhu mého pobytu jsem pochopila, že turisté sice jsou v zemi tolerováni, nicméně se očeává, že za všchno tvrdě zaplatí. Vstupy do muzeí se pohybují kolem 10 eur, pohled stojí euro, téměř v žádném infocentru nejsou mapy zdarma, jednorázový lístek na tramvaj stojí 3 eura (místní jezdí na čipové karty asi pětkrát levněji), atd... Dovolená se tu pak pěkně prodraží. Na druhou stranu je vidět, že vybrané peníze neleží někde ladem. Naopak, pořád se tu něco staví, bourá, inovuje a opravuje.

V úterý, poslední den mého pobytu, jsme se vrátily do lezeckého centra a ještě s Lenčinou kamarádkou Pájou jsme dobře tři hodiny šplhaly na překližce. Taky nám bylo dopřáno poznat laskavější tvář Nizozemců: přijely jsme na desátou a výhružná tma nám napověděla, že celý obří areál je ještě zavřený. Otvírat se mělo v poledne. Ajajaj, co teď? Čekat jsme nemohly, to by nám narušilo další plány. Naštěstí nám otevřel hlídač - moc sympatický, asi padesátiletý horský vlk se záplavou kudrnatých šedin a s očima modrýma jak pomněnky. Nejen, že nám rožnul celý areál, pustil nás lízt, ale ještě nás tam nechal a šel domů! Že máme pak říct personálu, že to od něj máme dovolené :) Kdybychom chtěly, mohly jsme si v kuchyni zadarmo udělat palačinky a kafe. Lezlo se parádně - bodejť ne, když jsme celé Monte Cervino měly jen pro sebe :) Odpoledne mi Leňa ukázala její školu, vrátily jsme kolo a nastal čas balení...

Včera jsem v půl sedmé ráno vystartovala od Leni a zahájila přesun - půl hodiny pěšky na nádraží, pak hodinu vlakem do Eindhovenu, půl hodiny busem na letiště, pak pět hodin v letadle a nakonec půl hodiny MHDčkem na San Telmo. Všechny přesuny klaply. I přistání bylo tentokrát hladké! Nad Gran Canarií se vznášela pořádná deka, takže když jsme začali přistávat, bylo to jako nořit se do závějí nadýchané vaty. V Las Palmas mě přivítalo příjemných 25 stupňů, konečně zase v teple!

2 komentáře:

  1. Děkuji za pěknou reportáž že země tulipánů, ikdyž od loňska vím, že je vozí z Turecka. Zvládla jsi toho za těch pár dnǔ docela hodně, a co diamanty a fotbal? Mějte se krásně a mokrý šmigrust (jalovec asi nehrozí), padre

    OdpovědětVymazat
  2. V muzeu diamantů jsem byla!!! :) bohužel vzorek nemám.. a na fotbal bych radši ve Španělsku, nějakého Messiho.. :)

    OdpovědětVymazat