2. dubna 2012

Aaamsterodam - pár bílejch vran

... jak zpívá Ilonka Csáková - ty z nebe se snesou a poví, jak najít Amsterodam. Vrány by možná pověděly, ale není to třeba. Nic říkat nemusí, člověku stačí trochu zavětřit a intenzivní vuně trávy ho do hlavního města Nizozemí neomylně zavede. Těžko po vystoupení z vlaku vnímat něco jiného než silný marihuanový odér. Je vážně s podivem, že se za celý den pasivní inhalace nedostanu do rauše.

Ale pěkně popořadě. Do Amstru jsem vyrazila v neděli sama na jednodenní výlet, Leňa už to tam zná jak svoje boty. Že je moje amiga skvělá hostitelka a pruvodkyně, to vím dlouho. I tak mě ale její péče a připravenost dokázala překvapit. Nejen, že mi naservírovala vyčerpávající přehled turistických lákadel Rotterdamu a okolí, ale taky mi pujčila pruvodce, kolo, svoji kreditku a muzejní průkaz. Se svojí embosovanou kartou bych se v Holandsku mohla jít leda klouzat, MasterCard nikde neberou. No a muzejní karta (vystavená mimochodem na jméno Barči Kundračíkové) mi v Amstru ušetřila přes 20 euro. Vstup do muzea Anny Frankové? Zdarma. Lístek do Rijksmuzea? Zdarma. Dobří přátelé? K nezaplacení :)



Už při odjezdu ranního vlaku z Rotterdamu prokázali holanďani smysl pro flexibilitu. Z nádražního ampliónu se ozvalo: kvůli závadě na trati měníme směr vlaku a zastávky Shiphol a Haag vynecháme! Což o to, mně to nevadilo, ale pána s několika kufry, jedoucí evidentně na shipholské letiště, z toho málem klepla pepka. Od central station jsem to vzala procházkou kolem působivych kanálů, co se jim tu říká GRACHTY, k muzeu Anny Frankové. Kanály jsou propojeny soustavou mostů a lemují je typické domky s hákem na fasádě v nejvyšším patře - v minulosti to usnadňovalo vytahování nákladu do vyšších poschodí. Některé domy se nad vodu povážlivě naklání - v dobách minulých to byl ukazatel zámožnosti. Čím víc šel barák šejdrem, tím movitější byli majitelé.



Anna Franková byla mladičká židovka, která za druhé světové musela opustit Německo, emigrovala do Nizozemí a tady se za pomoci místních s celou rodinou několik let skrývala v zadní části nábřežního domu. O svých pocitech si Anna vedla deník. Bohužel rok před koncem války byla skrýš prozrazena a rodina byla deportována do koncentračních táborů. Konce války se dožil jen otec, který dojemné zápisky své dcery nechal vydat knižně a v domě postavil smutné, ale moc zajímavé muzeum.

Návštěvy muzeí je třeba rozložit a naplánovat. Muzea je nutné navštěvovat rovnoměrně v průběhu celého dne, neboť krom sídla múz jsou zároveň místem, kde jsou záchody zadarmo :) Jinak ti vydřiduši vybírají všude - na nádraží, v mekáči, v metru... Spojuju tedy příjemné s užitečným a mířím do Rijksmuzea okouknout Rembrandtovu Noční hlídku. Fotím si nápis I AMsterodam a absolvuji prohlídku brusírny diamantů Coster Diamonds. Tady dostávám zdánlivě jednoduchý úkol - do registrace návštěvníků vyplnit jméno a zemi původu. Suverénně píšu: Lepíková, Espaňa :) Ouč. Já si na tu ženskou nezvyknu... Kolem pivovaru Heineken jsem pak nabrala směr Oude Kerk a čtvrť červených luceren. Chvilku jsem bloudila, ale zeptat se kolemjdoucích "prosím vás, kde tady mají ty děvky?" mi přišlo krajně nevhodné. Nakonec jsem do slavné čtvrti plné vykřičených domů přeci jen dorazila a nestačila zírat - co vitrína, to jedna polonahá šlápota. Zpátky mi ve vlaku dělali společnost opilí fanoušci Ajaxu. To byl teprve folklór :)

5 komentářů:

  1. Tvá návštěva je k nezaplacení!!! :) a hlavně že byly lehké děvy nalezeny, protože bez nich je zážitek jen poloviční;) no jo v Rotterdamu se peníze vydělají, v Haagu se promyslí, co s nimi a v Amsterdamu se utratí:) proč bydlím právě v Rotterdamu je mi záhadou:D

    OdpovědětVymazat
  2. Teda to je skoro mezinárodní ostuda tohleto, takhle si plést jméno :D I když naší babi se to prý stalo ještě asi 20 let po svatbě, tak máš ještě čas to vychytat... ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkné a děkuji za krásný pohled, ktrerý mi přišel. To jsme byli hodně blízko sebe, já byl na Lepic Rue pod Sacre-Coeur v Paříží; i ten program byl podobný... Mějte se a dávejte na sebe pozor. Padre.

    OdpovědětVymazat
  4. Aaamsterodam, pár bílejch vran...
    http://www.youtube.com/watch?v=8iWW4WdI3Nc
    Padre

    OdpovědětVymazat
  5. Podle tvých postřehů z Amsterdamu mám pocit,že ti některé informace dosud unikaly.GRACHTY vám na GPB zatajily?Deník Anny Frankové máme doma v obýváku mezi "klasickou literaturou".Smutné čtení.Přehmat s příjmením asi nejvíc rozčertil Jardu:-),my holky víme,JAK dlouho po svatbě trvá zvyknout si na nový podpis.Přemýšlím,kam asi dojel pán s mnoha kufry,když vlak ve stanici Shiphol nestavěl:-(.Nechtěla bych být na jeho místě.Dík za čtivou reportáž.JL

    OdpovědětVymazat