27. března 2012

Vzhůru na Roque Nublo!

Že jsme tam byli už několikrát? No, to sice ano, jezdí se tam skoro s každou návštěvou, ale tentokrát jsme chtěli až nahoru! Hezky s lanem...

Byl to opět jeden z výletů, kdy se daří všecko, na co člověk sáhne. Ráno jsme se vykopali z postele za hluboké tmy (v šest), autobusem vyjeli do San Matea a odtud po ranním kafíčku s kondenzovaným mlíkem dalším busem pod Cruz de Tejeda. Na Cruz nás hodila stopnutá poštovní dodávka, z Cruzu na parking pod Roque Nublo zamlklí Němci. Sečteno a podtrženo, pod skálou, připravení k lezení jsme stáli v 11 - na to, že nemáme vlastní auto, hodina takřka neuvěřitelná. Na plató pod monolitem jsme díky časným hodinám potkali jen dva další páry, takže jsme začali lízt pěkně v soukromí. Čekaly nás tři délky lana, cesta dlouhá asi 65 metrů. Jari odstartoval výstup cestou "Ruta Alemana" s krosnou na zádech. Naše lano je totiž jen šedesátka a nebylo jisté, jestli stačí na slanění, tak jsme (my = Jarda) pro sichr táhli ještě druhé. A když už se bral batoh, proč do něj nepřiložit lékárničku, tenisky na přezutí, sváču, něco k pití, foťák, atd... Jari dolezl k prvnímu štandu a byla řada na mně.

Po chvíli zápolení s omágovanými výstupky na skále nám oběma hned došlo, že vyškrábat se nahoru nebude otázkou lezeckého umění či vytříbené techniky, ale trpělivosti, síly a pevných nervů. O lezení se dalo mluvit jen trochu. Cesta je ošklivá, chyty špatné, stupy žádné, v mých očích zdaleka ne šest béčko, jak je psané v průvodci. Navíc skála není kompaktní, dost kamenů se viklá a uvolňuje. Měli jsme několik příležitostí ocenit helmy na hlavách. Co hnusnou cestu napravuje je parádní výhled do kraje a precizní odjištění. Nýty jsou co půl metru, takže když už opravdu nebylo zbytí, uchýlili jsme se k takové horolezecké prasárně, jakou je přitažení se za expresku. No, ale lepší než uvalit ze čtyřiceti metrů dolů půlkilový šutr. Pod námi se navíc hemžily dva autobusy španělské mládeže (předpoklad, že v úterý tu bude liduprázdno se ukázal jako mylný), tudíž podporovat erozi bylo dost nežádoucí.

Čekala jsem, že se budu klepat strachy, nohy svázané, pláč na krajíčku. Přeci jen to byla moje první vícedélka a známe svoje pappenheimské... Kupodivu se ale žádný hysterický stav nedostavil a já si lezení hrozně užívala. Ne, že bych se nebála vůbec, ruce se mi při odcvakávání expresek chvěly, ale bála jsem se ráda! Furt jsem si opakovala Lepší mrtvý hrdina, než živý zbabělec a taky Climbing is my life ;) Po dvou převázáních na exkluzivních štandech jsme už jen vyběhli ukloněnou rovinku a stáli na vrcholu! Pocit (i přes prachbídné lezení) parádní! Trochu škoda, že nás opět navštívila calima a pro saharský písek ve vzduchu nebylo vidět nijak daleko. Ale jinak počasí přálo - sluníčko pálilo víc než v Las Palmas. Svačina, podškrábnutí vrcholové knížky, vychutnání čtvrthodinové opalovačky a hurá dolů. Slaňovali jsme natřikrát, z posledního slaňáku na dvou svázaných lanech jsme se spouštěli asi 35 metrů. Docela adrenalin, ale musela jsem se tvářit, jakože to dělám denně, neboť dole se uskupila formace čumilů, mezi které jsem spustila s rozšafným "Hola!". Jak píše Honza Vlasák, turisté marně dělali, že nás neobdivují ;)

S klidem anglických lordů jsme sbalili matroš a zjistili, že nám v horku zkvasila celá pixla fazolí, co jsme měli k obědu. Pýcha předchází pád :) Zbaštili jsme teda zbytky baget a hrnuli se na hlavní silnici na stopa. Na druhé mávnutí nás vzal zhulený borec, jehož první věta byla "hehe, kouřím trávu, nevadí?". Vadilo. Obzvlášť, když si s námi povídal, a přestože jsme seděli na zadních sedačkách, koukal se nám do očí. Vystoupili jsme radši na první křižovatce. Do San Matea nás vzala dlouhovlasá paní a do Las Palmas jsme to dotlačili busem. Přijela jsem dokonce tak, že bych stihla školu na pátou - ale (jak říká Miguel) přece si nebudu kazit dojem! :)

2 komentáře:

  1. Pěkné, krásné, milé. Jsi teda velká horolezačka, já se koukal na vrchol jen z houfu turistů a i to bylo úžasné a budilo respekt. Jen dávejte pozor, každé lano má svoji životnost a není dobré, když život visí na vlásku. Užijte si to. Buďte zdrávi. Padre.

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné fotky,solidní lezecké výkony..jen se nemůžu zbavit pocitu, že mně osobně je rozhodně milejší a bližší živý zbabělec než mrtvý hrdina..aspoň pokud jde členy rodiny.No, ještěže Vás konečně vidím viset na laně s helmama na hlavách a ne v bleděmodrém pleteném kulichu!!JL

    OdpovědětVymazat