28. února 2012

Víkendy na vlně pohody

Škola od pondělí do čtvrtku. Skvělí učitelé, super předměty, ale taky větší nároky a víc práce. Tudíž trochu jiný režim - od pondělí do čtvrtka se maká, v pátek se doženou resty za celý týden a sobota - neděle se tráví na laně. (frýdekfór: Je to hnědé a skáče to na laně, co je to? Jelen :)) Aspoň posledních pár víkendů tomu tak je. Tenhle pátek doletěl Liberec, jelikož 3/4 výpravy jsou učitelé a prázdninují. Takže v sobotu ráno půjčit auto, naladit emeočenta (nejlepší kanárské rádio - setenta, ochenta, noventa, para tí) a hurá na vejléééét! Liberečáci s Jardou razí poznávat krásy Gran Canarie. Já, Marek a Rade už cestu k Roque Nublo známe zpaměti, tak volíme jiný program a hasíme si to ke skalám. Sraz večer na grillplácku Tamadaba, my tam zatím budem lízt.

Počasí je ukázkové, výhledy úžasné, nálada v družstvu povznesená. Než vyřídíme všechny nákupy proviantu a dorazíme ke skalám, je sice půl třetí, ale koho by to v tak krásný den štvalo. Jen Rade je mírně rotrpčen, že všude je nádherně a my lezem ve stínu, na skalách studených tak, že nám mrznou prsty. Lezení je parádní! Skály jsou sice trochu obrostlé mechem, ale nekloužou, naopak, jsou tu parádní chyty i stupy. Jamky, dírky, hroty. Tak, jak já to miluju. Pořádné čapáky, kam člověk strčí celou ruku a DRŽÍ. A pak už stačí jen se přitáhnout a vykličkovat nahoru 6 béčko:) Mám radost, výskám zas na celé kolo, pusu od ucha k uchu. To je tak, když se povede vybrat cesta... Z údolí se valí bílý mrak, vodník Kebule vaří mlhu. Od slaňáku je přímo pohádkový výhled. Pinie se zelenají v záři zapadajícího sluníčka, pár paprsků ještě dosáhne na čupřinu, rozpíchané ruce rozmrzají a v dlaních se rozlívá teplo. No může být na světě něco lepšího? (NE. - pozn. redakce) Tamadaba rulezzz, z 16 lezeckých sektorů známe zatím pramálo, ale už ta trocha stačí k tomu, aby to tu měl člověk rád.

Pozdravíme z vyhlídky Teide a vítáme se s posádkou druhého auta. Balíme do alobalu lubiny, na roštu grilujem cukety, popíjíme rosé z Carrefouru za 55 centů a je nám skvěle. I když kapku zima, ale to je daň za nocleh v přírodě. Ráno nás z postele vyhání ranger. Už s ním máme několik zkušeností z minula, ale OPĚT přesvědčivě tvrdíme, že jsme NEVĚDĚLI, že se tu spát nesmí. Před polednem se zase rozdělujeme na kochací a lezeckou část. Kochači jedou do dun, lezci do Sorruedy - další (pro mě nová) lezecká oblast. Na první pohled z ní teda moc nadšená nejsem. Koukají na mě hladké stěny, které volají po balančním mrcasení se nahoru ke slaňáku. To se mi nelíbí, já radši buším. Ty neděle nám nějak nejdou. Ale jak říkám, když se umí vybrat cesta, tak se den zachrání... Po první jakž-takž-cestě se přesunujem na sluníčko, to je podstatně lepší. Pak se jdu trochu vybát a lezu na prvním ukloněnou pětku. Klepou se mi nohy, ale nahoru se vyškrábu. No a nakonec lezecký bombónek - šest céčko s úžasnými chyty, ploškama na nohy, no havana. Škoda toho jednoho odsednutí 2 metry od cíle, ale i tak je euforie takřka nekonečná.

Opálení, spokojení a řádně unavení završíme víkend točeným pivkem v Bote. V noci krásné sny a ráno ještě lepší probuzení - přišla beca (stipendium)!!! Honem koupit nějakou letenku... :)

1 komentář: