31. ledna 2012

Gomera a Tenerife (potřetí - dobří holubi se vracejí)

Co nejhezčí na Gomeře? ... výhled na Tenerife :)

Aneb ne vždycky se cestuje tak hladce, jak by si jeden přál, ale k tomu se dostanu. Začínáme totiž v Caňadas na Tenerife a to je země zaslíbená. Jarda na oranžových skalách s výhledem na Teide ještě nelezl, tak jsme tentokrát vyrazili na největší kanárský ostrov spolu. V plánu byly dva dny lezení a pak přesun na čtyři dny na Gomeru. Možná jsme to měli udělat naopak, protože pod Teidetem (nebo se to nekloňuje podle vzoru kuře?:)), tam je ráj. Tady stávající problémy mizí a nové se neobjevují. Všechno jde hladce - autostop, kempování, většinou i počasí. Ze Svatého Kříže jsme sem ve čtvrtek na 4 stopy dojeli kolem třetí odpoledne. Docela si pochvalujeme přítomnost německých turistů, protože nebýt jich, asi by nás neměl kdo nabrat. Lezeme stejné cesty jako v prosinci s klukama, ale jde to mnohem líp, trénink je znát. Jarda tahá cesty, já bojuju s převisy, ruce rozpíchané od ostrých chytů, dlaně samý puchýř. Na namádžovaných prstech se pomalu objevuje krev. Tak to má být - a muerte! :) Vždycky když se cvaknu nahoře u slaňáku a rozhlížím se kolem, rozlije se mi po těle zvláštní klid a pohoda. Miluju to tady. Za svitu odpoledního slunce je to to nejkrásnější místo na Kanárech, jaké znám. Samé hezké zážitky a vzpomínky. Lezem až do tmy, pak mrazivá noc v ozkoušeném kempu Chio a v pátek šup na stěnu hezky od rána. Labůžo.

V pátek večer se z přístavu Los Cristianos přesunujeme lodí na Gomeru, druhý nejmenší ostrůvek. Očekávání jsou velká a to je možná chyba. Spolu s La Palmou má být Gomera nejzelenější ostrov, parádní pro turistiku, uprostřed národní park, ideální na aktivní dovolenou. Jardovi ale na lodi naměříme osmatřicet teplotu, tak ho po přistání místo do luhů a hájů nekompromisně ženu do hostelu. V sobotu dopoledne prošmejdíme město, nakoupíme zásoby a stopem do hor. Překvapují mě davy cizinců - měl to být přece klidný ostrov a místo toho je tu spousta turistických autobusů a průvodců krotících si svou skupinku natěšených (zejména) Němců. Po lehkých prostojích na stopu se necháváme vysadit u odbočky na nejvyšší vrchol ostrova - Alto de Garajonay (1487 m n. m.) - a za půl hodinky stojíme na něm. Bohužel, šedobílé mraky jsou všude kolem a my vidíme tužku. Navíc se dává do deště. Tak aspoň odlovit gomerskou kešku ;)

Za bubnování dešťových kapek kličkujem nejstarším vavřínovým pralesem na světě. Jakooo, laurisilva dobrá, ale s tím výletem ne Kokořín se to nedá srovnávat. Aby nám to aspoň rychleji utíkalo, zpíváme z plných plic, až se vavřín zelená. V osadě El Cedro nic není, tak scházíme kolem (údajně) největšího kanárského vodopádu do vesnice Hermigua. Největší zážitek máme asi z rázné paní v infocentru, která je opravdu ženská na správném místě a posílá nás spát do banánových plantáží.

Ani v neděli počasí není nic moc, nebe šedé a největší peckou je výhled na protější Tenerife, kde se z nízkopoložených mraků zvedá Pico del Teide. Navíc se budím s ucpaným nosem a hlavou jak balón - a to mi Jarda tvrdil, že rýma není nakažlivá. Teplotu radši neměříme, ale občas mě polívá horko, chvilku je mi zima, nic moc stav. Přes malebnou vesničku Agulo dostopujem do Krásného údolí (Vallehermoso) a zpestřujem si den místní specialitou - polívkou z řeřichy (potaje de berros), mňam, moc dobrá. Na dva stopy dorazíme k 7 kouzelným pramenům Chorros de Epina a odtud zahájíme prudký sešup na údajně nejkrásnější pláž ostrova. No potěš koště. Po dvou hodinách sestupu dorazíme na kamenitý kus čehosi, co při dobré vůli můžeme navat pláží, rozhodně ale ne nejkrásnější. No nic, vaříme, večeříme a přidává se k nám na noc Marek, který brouzdá Gomerou na vlastní pěst.

Ráno naštěstí šílený stoupák šlapat nemusíme, vezme nás mladý kluk, gomerský patriot, kterému pořád musíme opakovat, jak se nám tady líbí. Lhát se nemá, ale když je to pro dobrou věc :) Vysvětluje se omyl s pláží - měli jsme se dát mírně doprava na Playa del Trigo, tam by prý bylo pěkněji. No nevím, zlatavý písek by nás tam stejně nečekal. Marek jede s týpkem tam, kde my byli včera a my se svezeme stařičkou dodávkou do Údolí velkého krále (Valle Gran Rey). Taky tomu NĚCO chybí. Bílé domečky roztroušené ve stráni jsou hezké, ale čekala jsem větší pecku. Možná je to tím, že tady už dlouho nepršelo a celý ostrov je mnohem méně zelený, než bývá normálně. Místo bujné vegetace jsou svahy pokryté polosuchým šáším, které k hikování moc neláká. Lodí přeplouváme zpátky do San Sebastianu a já se nechám ostříhat.

Zatímco jsem byla u holiče, venku se úplně změnilo počasí. Místo bílého nebe je teď nad ostrovem azuro a všechno vypadá lákavěji. A tak, i přesto, že mám nějaký zánět v oku a v hlavě mi hučí, berem stopa a fičíme znovu na nejvyšší vrchol. My nějaký pěkný výhled prostě ulovíme! A taky, že jo - pohledy do údolí se otevřely, vidíme skály vystupující z vavřínového pralesa, v pozadí vše samozřejmě kontroluje Teide. Krása. Cestou z Alto de Garajonay nám staví Němci a díky komunikačnímu šumu s nimi jedeme místo do San Sebastianu do vedlejšího údolí. Je nám blbé jim říct, že jsme se špatně pochopili, a tak místo odpoledního kafe v hlavním městě sjedeme 30 km k moři do Playa Santiago (což je veeelmi tichá vesnička, ze které po sedmé hodině večerní už neodjíždí ŽÁDNÉ auto) a marně stopujeme. Naštěstí jede před osmou autobus. Za tmy dojíždíme do Sebastianu a na malé kamenné citadele uléháme. Neúspěšně čelíme útokům komárů, tak Jarda staví stan. Já už na to nemám síly. S plným nosem a slabou teplotou jsem sotva schopná se přesunout dovnitř. Ráno za tmy stan balíme, aby nás někdo neviděl a nedal nám pokutu. Uff, noc hrůzy.

Vzhledem k podlomenému zdraví a potenciálu ostrova měníme v oficíně lístky a rozhodneme se jet domů o den dřív. Pozdravíme se s Jirkou a Lenkou (moje učitelka španělštiny z Olomouce), kteří přijeli taky projet Gomeru a pak už začne celodenní přesun: Gomera - Los Cristianos - Santa Cruz de Tenerife - Gran Canaria.

Na Hierro teda dřív než v březnu nejedu :)

3 komentáře:

  1. Pozdrav z mrazivého LBC! Tady rýmička nehrozí,protože by zmrzla!! Dejte se nejdříve řádně do kupy, než budete zase někde cazare pájaro!! tJ

    OdpovědětVymazat
  2. Hlásí se neméně mrazivý F-M.Tady také všechny bacily pomrzly,stejně jako několik bezdomovců v okolí.Teplotní rekordy stále padají,auta s dieslovými motory už nenastartují.Roste prodej čepic a rumu.Vy ostrované si po výletě pořádně odpočiňte a užívejte příjemných 20°C.P.S.Nevím,co je cazare pájaro:-(. mJ

    OdpovědětVymazat
  3. Z Frýdku na ostrovy je to dost daleko. To by se člověk ušlapal a upádloval. Všude kolem je teď velka zima a mrzne, jen to praští krásně pod nohama. Ale Atlantik ne a ne zamrznout, ta měrná kapacita vody je tak veliká. A tak se do šestnácti stupňové zimy za Vámi těším. Práci nechám prací a těm bez práce. A v pondělí jako ikaRUS obsadím místo v ocelovém leticim oři... A pajaro je španělsky pták, nebo je to Pá Jaro, ale co je cazare? Er kennt das Buch, táta

    OdpovědětVymazat