29. listopadu 2011

ULPGC = Universidad de Las Palmas de Gran Canaria

Tomu, že můj pobyt zde má být v první řadě studijní, moc nenasvědčuje. Dost často se mě lidi ptají, jestli se tu vůbec učím nebo jestli jen surfuju. Samozřejmě, že do školy chodím. Ale že bych z ní byla unešená? To ne. A kupodivu z jiných důvodů, než že by nás přetěžovali.

Celá univerzita má několik kampusů - asi největší z nich se jmenuje Tafira, je za městem a cesta tam trvá asi deset minut autobusem. Fakulta geografie naštěstí sídlí na menším kampusu Obelisco, což je z našeho bytu 8 minut pěšky, takže ušetřím dost peněz za dojíždění. Máme moc hezkou knihovnu, kde si člověk může na studentskou kartičku půjčit kromě čtiva taky notebook. V kavárně prodávají vynikající kafe "con leche condensado" = s kondenzovaným mlíkem. To by byla pozitiva. A teď k tomu, co se mi nelíbí...

Organizace (všeho) je nejhorší, co jsem kdy zažila. Můžu si v duchu stokrát opakovat, že jsou to Španělé, že to mají v krvi, že je zbytečné se nervovat - stejně mi jednou za čas rozčilením tlak vylítne nahoru, jen to hvízdne. Po příjezdu trvalo tři týdny, než se z nás oficiálně stali studenti, protože ženská, která má na starosti Erasmus stipendisty, si asi zrovna začátkem semestru vzala dovolenou. Konzultační hodiny má pro jistotu jen ve středu od 10 do 13 a dvakrát za sebou v kanclu nebyla. Když jsem ji potkala náhodou na chodbě jiný den, řekla mi, ať přijdu ve středu - a ve středu jsem na ni opět čekala marně. Po předchozí studijní zkušenosti z perfekcionistického, dokonalého, přesného a organizovaného Rakouska je pro mě tenhle přístup jako bobřík trpělivosti.

Předměty jsem si plánovala už před odletem. Tady nám dali oficiální rozvrh, který visel i na netu, tak jsem podlehla klamnému dojmu, že tento rozvrh platí. Leč chyba! Přijdu na první hodinu a nikde nikdo. Až druhý den jsem ze spolužáků vymámila informaci, že se všechno změnilo a předměty se učí v totálně jiných časech. Prý se to někomu nehodilo... takže jsem si předměty musela vybrat znovu, protože mi půlka z nich samosebou kolidovala.

Zaregistrovaná v systému, předměty vybrány, můžu do výuky. Bohužel, kvalita se nedá srovnávat ani s Olmíkem, ani s Rakouskem. Učitelé jsou organizačně úplně ztracení. Neví, jak bude předmět zakončen. Pořád to řeší s plénem studentů. Ach ta demokracie... Když už se učí, probírají se věci, které s názvem předmětu nesouvisejí, odbíhá se od tématu, prostě je to ztráta času. Profesně mi to nic nedává, s láskou vzpomínám na týrání docentky Smolové v geomorfologii. A nejhorší jsou debaty. Minimálně čtvrtinu hodiny mají žáci prostor, aby se vyjádřili. Rozjede se pak pokaždé nějaká zuřivá diskuze, při které se řeší globální problémy lidstva a světový mír. Nikdy se nic nevyřeší (kupodivu, že?), ale čas se zabije zaručeně. Sedím tam vlastně hlavně proto, abych dostala do ucha španělštinu. Jestli celá země funguje na podobném principu, není divu, že se teď Španělsko noří hlouběji a hlouběji do ekonomického bahna. Neefektivnost je do očí bijící.

Chodím do školy pondělí - středa, na celé odpoledne. Dopoledne se neučí, asi se profesorům nechce vstávat. Mám tři předměty - Geografía y desarollo sostenible (udržitelný rozvoj), Geografía Rural (rurální gg) a Geografía de Las Islas (gg ostrovů). Semtam musíme udělat nějakou prezentaci nebo se připravit na diskuzi, což ve mně díky jazykové bariéře spolehlivě vyvolává žaludeční vředy. A taky čteme. Čteme furt a čteme hodně. Hlavně do Ruralu máme na každou hodinu přečíst a okomentovat aspoň jeden článek z novin nebo nějaký delší text. Co Španěl přelouská za přestávku, to já čtu půl odpoledne. Do toho píšu seminárky taky v češtině, abych mohla před Vánocema ke zkouškám v Olomouci. V porovnání se špáňou mi psaní komentářů v češtině přijde podivně snadné. Takže kupodivu jednou za čas musím místo cestovacího mecheche zařadit do programu taky studijní víkend. Jako třeba tenhle a příští týden :)

7 komentářů:

  1. Zajimavé postřehy ze života hispanskeho studenta. Prosurfuj se tím, jsou na nás příliš pohodoví. Nevděčíme ale Cortesovi a Montezumovi za čokoládu? Nu teda, nu tela. Táta

    OdpovědětVymazat
  2. Napadlo me, jakto že jsi zase na erasmu, u nas se mohlo jen jednou... druhé Německo jsem měla jako stáž, tak mi to tak vrtá hlavou trochu :-)
    Peta Durka

    OdpovědětVymazat
  3. táta - tak za čokoládu jim prominu vše :)

    Peti, já jsem sice teď na Erasmu, ale v Rakousku jsem byla přes program CEEPUS a protože jde o různá stýpka, není v tom byrokratický problém :) no a na pracovní stáž se snad taky ještě dostanu, je to v plánu ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to jo, uz jsem si rikala a skoro i zavidela :-) Staz doporucuju, ja jsem z toho vytriskala 11 mesicu :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Máji, řeklas to sama - je to Bobřík trpělivosti a ty ho dáš! :)
    Přepni na jejich flegmatickou vlnu a půjde to samo.
    Honza v Turecku podobně vyřizoval povolení k pobytu, u něj to ale byl flink spíš z jeho strany :)
    Měj se hezky, Mája z Ústí

    OdpovědětVymazat
  6. Dnes jsem tvůj blog ukazoval dvěma cestovatelům, se kterymi jsem se setkal na večírku. Procestovali jsme Mexiko, Minesotu, Montanu, Ames, Japonsko, Chile, Španělsko, Rusko, prostě to byla cesta kolem světa za pár hodin. Člověk se až diví, co všechno mu uvizne v paměti a vybaví se po letech. K tvému blogu se velmi rádi vrátí, s mapou a s blokem. Líbí se. Táta

    OdpovědětVymazat
  7. Přeju pevné nervy!!=)) Po půl roce stráveném v Portugalsku vím, o čem mluvíš!! Jižané jsou prostě pohodáři, a na tom nic nezměníme=DD Já teda měla narozdíl od Tebe víc štěstí na kvalitu výuky ... ikdyž hodiny začínaly tradičně o 20 minut později, tak stály za to.=)) Tak tu školu nějak přežij a užívej cestování!! Klára D.

    OdpovědětVymazat