17. října 2011

Lanzarote - část 2 - Ohnivé hory a Isla Graciosa

Večer se však blížil a přede mnou byl další bojový úkol – sehnat nocleh co nejblíž centrále NP Timanfaya (Montaňas del Fuego = Ohnivých hor). Chtěla jsem se totiž probojovat do vybrané skupinky šťastlivců, kteří můžou do parku jít na pěší túru s průvodcem. Na tuhle trasu je potřeba přes internet zažádat o povolení (zdarma) několik týdnů předem, ostatní návštěvníci mohou v rámci vstupného jen absolvovat cca 40ti minutovou okružní jízdu busem. V době, kdy jsem se rozhodla jet na Lanzarote, už ale byla všechna povolení rozebraná. V parku mi poradili, přijít na devět hodin ráno a počkat, jestli někdo z přihlášených lidí neodřekne. Přijít na devátou znamenalo zaspat v lávových polích národního parku, což se samozřejmě nesmí. Zvolila jsem tedy jinou taktiku. Ve vesnici asi 3 km od centrály jsem nahodila pohled plaché laně a s dotazem „dobrý den, nemáte trochu vody, já mám takový hlad, že bych u vás přespal“ jsem oslovila rodinku se slibně vypadající zahradou. I zželelo se rodině dívčiny z Čech a nejen, že mi dovolili u nich přespat, ale ještě mi vyklidili garáž (aby na mě moc nefoukalo) a natáhli mi do ní hadici s vodou – hotový Interkontinental! Paní mě jěště k tomu ráno o půl deváté zavezla autem k návštěvnickému centru, takže jsem tam byla úplně první!

Bohužel mi to nebylo moc platné, protože na túru přišli všichni přihlášení :( Nemohla jsem ale ani moc nadávat, protože jsem se ve frontě dala do řeči se sympatickým španělským trempíkem a společně jsme si pak prohlídli zajímavou expozici v návštěvnickém centru, absolvovali jsme simulaci sopečné erupce a zkoukli dokumenty o národním parku. Kolem jedenácté jsem vyrazila na autobusovou projížďku parkem. Od návštěvnického centra je to ještě 6 km ke vstupu, tak jsem si stopla auto. Vlastně dvě auta :) Bylo v nich 5 pupkatých Francouzů, tipuju kolem 35 let. Jeden z nich naštěstí mluvil španělsky, další dva to lámali anglicky. Vyvezli mě do Ohnivých hor a ani nechtěli jet na exkurzi, joudové. Aspoň dva jsem přemluvila a tak jsme projížděli měsíční krajinou, okukovali sopečné krátery, vulkanické tvary, utuhlou lávu Pahoe hoe, lávová pole rozpínající se na ploše 200 km čtverečních.. prostě otevřená učebnice geomorfologie! Horám se říká ohnivé, protože zhruba 4 km pod povrchem je komora se žhavým magmatem – a už 10 cm pod povrchem je teplota skoro 100 °C. Ve venkovní restauraci grilují kuřata tak, že je jen na pár minut ponoří nad díru v zemi, takový z ní jde žár. Položí – li se do nevinně vypadající díry otýpka slámy, za minutku se vznítí. Nalije – li se do díry voda, vytryskne okamžitě ven jako gejzír. Místo sice turistické, ale úžasné! Frantíci mi navíc nabídli odvoz až do Orzoly (nejsevernější vesnice Lanzarote), odkud jsem chtěl vzít trajekt na ostrůvek Isla Graciosa. Cestou jsme zastavili jednak v „Žardín de kaktys“ – jak nazývali zahradu s kaktusy, kde jsem byla dva dny předtím, ale hlavně na oběd…

Mých pět gurmánů si v tradiční bodeze naobjednávalo hromadu tapas – španělskou specialitu. V podstatě jde o jednohubky, dobroty o velikosti cca jednoho sousta, o které se stolující dělí. Servírka nám začala nosit všechno od přírodního i smaženého kozího sýra, přes olivy, míchaná vajíčka s chřestem až po kalamáry, nakládané i grilované chobotnice a krevety s česnekem. Všechno jsme zapíjeli pivem, nakonec jsme si dali zákusek a já měla trochu sevřené půlky, jak tohle všechno zaplatím. Naštěstí se frantící ukázali jako gentlemani (upřímně, trochu jsem v to doufala) a oběd za mě zatáhli. Když jsem viděla, jak každý tahá z peněženky dvacetieurové bankovky, docela jsem si oddechla. Rozloučili jsme se v přístavu v Orzole a já nasedla na trajekt na ostrůvek Isla Graciosa.

Tady se smí kempovat, má – li člověk (opět bezplatné) povolení. To naštěstí nebyl problém získat, takže jsem si hezky postavila stan na pláži a uložila se ke spánku. Uprostřed noci mě ale vzbudil silný vítr. Lehký orkán nadouval stan a já neměla ani tak strach, že odletím, jako že se nevyspím. Asi hodinu jsem se převalovala a pak mě osvítilo – v lékárničce přece z nějakého nepochopitelného důvodu vozíme už asi dva roky špunty do uší! Haleluja, utěsnila jsem bubínky a spala jak mimino. Ráno jsem si za pár euro půjčila kolo – hroznou plečku, vidět to Jarda, všecko jim to tam vyháže nebo opraví. Podle mapy jsem vyrazila na průzkum ospalého ostrůvku. Projela jsem všechny (= 4) cesty, které na ostrově jsou, ani ne 40 km. Žádný velký sportovní výkon, ale bylo krásné šlapat si sama pustou krajinou, nikde ani noha. Když už jsem někoho potkala, byli to vždycky Španělé. Uklidila jsem se na krásnou opuštěnou pláž, kde byl běloučký písek omýván tyrkysovými vodami Atlantiku. Večer jsem se odměnila hromadou Papas Arugadas (vrásčitých brambor) s omáčkami Mojo (zelená s česnekem, červená s chilli), kanárskou specialitou. Pak už jen poslední nocleh, opět na větrném kemping placu, ráno trajekt do Orzoly, bus do Arrecife (s řidičem, kterého asi v autoškole neučili zatáčet, protože každou zatáčku si musel dvakrát nadjet a nadcouvat) a celodenní plavba zpátky do Las Palmas. Uff. Cestovat sama není špatné, ale ve dvou se to rozhodně táhne lépe.

4 komentáře:

  1. ..takový hezký příspěvek, a nikdo sem nenapíše žádný komentář.Tak já začnu.Parádní fotky.Úžasné pláže, sopečná krajina, čtivý komentář.Ale mráz mi běhá po zádech, když si to tvé putování představuji. Stopování,sama na kole v liduprázdné oblasti, o noci ve stanu za vichřice ani nemluvím. Jestli já bych ti to neměla zatrhnout?!Ale za nohu tě doma ke stolu přivázat nemůžu,já vím,pamatuješ, tos mi řekla už když jsi jela do Asie..tak buď aspoň všude na sebe moooc opatrná.Mamka

    OdpovědětVymazat
  2. Mam husi kuzi po celem těle z toho Tveho cestování takto sama.Ani trochu se mi to nelíbí.Sice máš krásné zážitky ale to riziko!Bud prosím Tě opatrná!!!B.K.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuju maminko! :* a nebojte, jednak dávám pozor a jednak další akce už plánuju zase jedině s doprovodem! ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc pěkné. To, že dáváš pozor je fajn, ale někdy to nestačí. Přeji si každý večer před usnutím, ať druhý den narazíš jen na dobré lidi. Snad to pomáhá. Držím palce a fandím. Mám tě moc rád, hodně mcc, táta.

    OdpovědětVymazat