21. října 2011

Skóre srovnáno!

Pro samé cestování jsem se za posledních 14 dní na pláž nedostala. Tenhle týden jsem ale žádný velký výlet nepodnikla, tak byl nejvyšší čas jít si odkroutit druhou lekci a vrátit prknu všechna příkoří z minulé hodiny. Mezi první a druhou lekcí jsem trénovala jen jednou - s Markem jsme si půjčili prkno v půjčovně, ale nedopadlo to moc dobře. Byla neděle, pláž přímo praskala ve švech a mé nekontrolované kličkování na surfu mezi kvantem lidí nebylo ani zábavné ani bezpečné. Takže včera, po skoro třech týdnech, znovu hezky od začátku...

Se srdcem v kalhotách jsem naklusala před surfařskou školu. Tentokrát jsem mi na lekci dělali společnost další začínající surfaři - trochu deprimující však bylo, že ani jednomu nebylo přes deset let. Možná jim dohromady nebylo ani tolik, co mně :) Byli ale mnohem otrkanější, zkušeně si vybírali ze stojanů prkna a rvali se mezi sebou o neopreny. Intruktor (jiný než minule) mi přidělil široký a dlouhý plovák, na kterém je jednodušší se učit jezdit - nejspíš dostal od minula pokyny, že mi to moc nešlo. Byla jsem tak nervózní a plovák byl tak těžký, že jsem to cestou na pláž neukočírovala a s řachnutím narazila do značky Zákaz vjezdu, což mí školou povinní spoluparťáci kvitovali hurónským smíchem.

Na pláži jsme se začli rozcvičovat a já jsem si extrémně dlouho protahovala v sedě nohy, protože když jsem stála, byla jsem asi o metr vyšší, než všichni kolem (včetně instruktora). Už dlouho jsem si tak nepřála, aby kolem nešel žádný spolužák :) Začli jsme opět teorií. Měli jsme pojmenovávat části prkna. Já o názvech neměla ani páru, kór ve španělštině, čímž si špunti potvrdili své mínění, že jsem opravdu úplný mamlas... Dostala jsem výživnou instruktáž a musela po dětech potupně opakovat názvy všech částí surfařského prkna a ony se chechtaly mé špatné výslovnosti.

Naštěstí když jsme se vrhli do vln, povedlo se mi trochu napravit dojem. Plovák držel na hladině jak přibitý, takže se mi hned při druhém pokusu povedlo postavit a elegantně dojet až na kraj pláže... kde mi pode mnou najednou došla vlna a špička surfu se zabořila do písku a já hodila pěknou skobu. Nicméně jsem JELA! Byla mi jako jediné z kurzu udělena výjimka a mohla jsem s prknem dál od břehu - bodejť by ne, tam, kde děti sotva dosáhly, já měla vody nad kolena. Každopádně oproti minulé hodině to bylo nebe a dudy! Asi 70 % lekce jsem tentokrát strávila nad vodou. Spláchlo mě to asi jen dvakrát, jinak jsem povětšinou stála na prkně a pod dohledem trénovala přenášení váhy a pérování v kolenou. Svým ježděním jsem si i u dětí získala zpátky ztracený respekt. Skóre srovnáno, v pondělí jdu zase.

6 komentářů:

  1. Pěkné, pěkné, Májo, zdravím a tiše závidím, obdivuji a přeji. Ať v pondělí jsi na té nejlepší vlně. Vše nejlepší. Táta

    OdpovědětVymazat
  2. vidim jak se Ti rysuji svaly!!! jsi nejlepsi ma draha!!:D jen nevim jak si otevres surfarskou skolu u nas v CR...ale nejak to vymyslime;)

    OdpovědětVymazat
  3. Já tušil, že to v Tobe je! Brzy z Tebe bude prebornik na sporty vseho druhu, staci si jen vybrat... a k pristim narozeninam budou lekce skydyvingu :P

    OdpovědětVymazat
  4. Tak jsem si na netu zjistila,co obnáší skydiving. Jarouši,Májo..tak to vám zakazuji.V budoucnu očekávám,že bude Mája skákat(klidně i bez padáku)kolem dětí, občas kolem plotny,ale NE z letadla:-)).Mamka J.

    OdpovědětVymazat
  5. :D o mně beze mně, koukám :) no, uvidíme, jaká další výzva přijde.. ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Jééé, super příspěvek i super komentáře!! Já si tiše mnu ruce a říkám si, že až se jednou budu učit surfovat na Kanárech, budu s prckama (aspoň výškově) mezi svejma! Jsi skvělá, jen tak dál... :)

    OdpovědětVymazat