31. října 2011

Fuerteventura

Možná to bylo počasím, možná celkovou konstalací hvězd, ale ostrov Fuerteventura mě celkem zklamal. Desítky stránek v průvodci líčí, kam se vydat na pláž, kde je nejlepší koupání, nejbělější písek a nejlevnější půjčení slunečníků, ale co dělat, když je 18°C a fouká studený vítr, to vám nikdo neporadí. Jak smysluplně vyplnit čas na ostrově, kam se - povětšinou Němci a Angláni - jezdí opalovat, když se ráno kvůli zimě nechce vylézt ze spacáku?

Vyrazili jsme s Markem a Radkem nočním trajektem firmy Fred Olsen ve středu v deset večer, hlavní město sousedního ostrova nás vítalo ve 4 ráno. Zalehli jsme ve spacácích na betonovou promenádu v centru města s cílem dohnat spánkový deficit. Mně se to moc nedařilo, protože kolem běhaly kukarače (švábi) velké jak palec na noze. Kolem sedmé jsem se probudila a jedna potvůrka mi koukala do očí asi z deseti centimetrů, pak už jsem neusnula. Po východu slunce a ranní kávičce jsme vyrazili busem na jih. Stálo nás to bolestných 9 euro, čímž jsme mlčky vyhlásili bojkot fuerteventurských autobusových linek. Odteď leda stopem! Jižní letovisko Morro Jable je v průvodci líčeno jako stvořené pro vodní sporty - nevím, kde na tuto informaci autorky byly, ale kromě windsurfingu a kitingu (na který nemáme ani peníze ani vybavení) se tady toho moc dělat nedá, vlny veškeré žádné. Chvilku jsme šnorchlovali, pod vodou bylo docela živo, ale přeci jen do potápěčského ráje to mělo daleko. Odpoledne nás borci s džípem zavezli na pláž La Pared. Plán byl půjčit prkno a surfovat - to by ale nesměly být vlny podobné tsunami. Dunící vlnobití je pravým opakem klidných vod na východě ostrova. Stáli jsme na skalnatém výběžku, pozorovali sílu vody a ani nás nenapadlo vrhnout se do vln. Dramatickou atmosféru ještě podporovaly černočerné mraky honící se na obloze. Zalehli jsme mezi erozní rýhy a nechali se okusovat komáry, kterých tu kupodivu bylo až až.

V pátek dopoledne jsme se stihli jen přesunout do rokle Barranco de las Penitas, stopovat ve třech nám moc nešlo. V horní části barranca je posazená přehrada a dá se tu bouldrovat. Mezi suchými, nevlídnými a pustými kopci byla tahle oáza s vodou a palmami pastvou pro oko. V rámci jednodušší logistiky jsme se rozhodli rozdělit s tím, že se potkáme večer na severu ostrova. Já jsem se zastávkou v Pájaře (mají tu moc pěkný kostelík s Aztéckými motivy) vyrazila stopem po horské silnici směrem na Betancurii. Trasa je v průvodci opět popsaná jako "famózní, fantastická, úžasná" - no, nevím. Výhledy na suchou krajinu ve mně spíš probouzí stesk po té naší krásné Moravě plné zelených lesů, luhů a hájů. Vyhlídka Morro Velosa dojem trochu napravila. Šálek sladké kávičky s kondenzovaným mlíkem na vrcholku hory uprostřed měsíční krajiny dojem i náladu trochu spravil :) Navíc se mi nabídla rodinka Poláků, že mě odvezou dál. Dojela jsem tedy do Puerto del Rosaria a s milým Němcem pak do Corraleja na severu. Tady jsme se měli potkat s klukama. Přijeli až večer, takže jsme jen lehli na pláž a za mocného fučení větru usnuli.

Ráno jsme správně prozevlili, protože nám byla zima i přes mocné vrstvy oblečení a spacák. Kolem poledne se zpoza mraků začalo klubat sluníčko, kluci odjeli na Lanzarote a já osiřela. Nebylo co dělat. Při koupání bych riskovala rampouch u nosu nebo aspoň zápal plic, na surfování nebyly vlny, na windsurfing peníze. Ale chytré děti se nikdy nenudí, jak říká moje maminka, tak jsem si nechala u tlusté černošky naplíst copánky, což byl samo o sobě zážitek. Mastodontní ženská mi nekompromisně kudlala vlasy, za uchem mi řvalo jedno dítě, které měla zavěšené na zádech v barevném vaku a na klín se mi sápalo další černouše. Ale výsledek docela stojí za to :)

Pak nastoupil další nouzový plán - kešování! Ulovila jsem si dvě normální kešky na pobřeží a pak se vydala pro další k jeskyni Cueva de los Llanos. Šlapala jsem asi 2 kiláky pěšky, ale vyplatilo se - skoro 700 metrů dlouhý lávový tunel je světový unikát, o kterém bych - nebýt kešky - neměla ani páru. Nafasovali jsme helmy a čelovky a s průvodcem se zanořili do naprosté tmy. Byla to paráda! Španělsko - anglický výklad vysvětloval vznik Fuerteventury i samotného lávového tunelu. Taková návštěva vydá za deset lekcí geomorfologie...

Večer jsem to protáhla ještě do El Cotilla - vesnice na západním pobřeží, kde se vlny tříští o skalnaté břehy. Opět prý vhodná lokalita na surfování - ale vskutku ne pro začátečníky, spolklo by mě to jak malinu :) Směrem k Puerto del Rosariu mě vezl němý Španěl, zkušenost, kterou taky nemusím opakovat - snažila jsem se odezírat a když už mi pochopení tvalo fakt dlouho, vzal papír a za jízdy mi to začal psát a kreslit.. uff, byla jsem ráda, když mě vysadil. Pak už jen přečkat noc a v neděli hurá zpátky! Na Fuerteventuru příště leda v červenci a s naditou peněženkou!

8 komentářů:

  1. Ty bláho, když už Mája napíše, že tu mají "moc pěkný kostelík s Aztéckými motivy", tak to musí znamenat, že to bylo opravdu drsné a nic jinačího tam prostě nebylo :D

    OdpovědětVymazat
  2. No, kde nic není, i kostelík se šikne :) ty ženské z Lonely Planet jsou prostě úplně mimo - všechno je podle nich fascinující, dokonalé, nezaměnitelné.. a pak tam člověk přijede a s tím výletem na Kokořín se to nedá srovnávat :) a to jsem nebyla ve městě Antigua, o kterém i tyhle nadšenkyně v průvodci píšou, že je to NUDNÉ město - to si ani radši nechci představovat, jak velké NIC tam musí být! :)

    OdpovědětVymazat
  3. NIC v Antiguě je opravdu velké. Nic uprostřed ničeho. Nikde, nikam!:) Ale pekárna je tam perfektní! Rozhodně stojí za návštěvu (v kontextu se zbytkem ostrova).
    m

    OdpovědětVymazat
  4. Seďte teda na Moravě a popíjejte burčák! Já tu bydlím 5 let a nic krásnějšího jsem v životě nezažil!!! A všude platí že bez peněz do hospody nelez!! Devět euro za autobus se ti zdá drahé!?? Je to 140km!! Tak kolik zapltíš na Moravě za tuhle trasu?? Jo a za copánky si vymastila kolik???

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý Maďare, z Puerto del Rosaria do Morro Jable je to kilometrů pouze 90 a hlavně - nikdo nepíše, že na Moravě je líp nebo levněji. Copánky byly po smlouvání za 10 euro a užila jsem si je víc než tu jízdu busem s výhledem na suché pláně. Už v článku připouštím, že jsme tam byli v nevhodnou dobu a bez peněz, což nám zážitek určitě snížilo. Sladký život na Fuerte Vám přeju a pokud tam někdy příště pojedu, ráda si nechám poradit, kam zajet, aby to stálo za to..

      Vymazat
  5. Budte rada ze jste se nespotila ve spacaku a nemusela se koupat ve slane vode co kdybi jste potom musela utratit dve eura za sprchu.

    OdpovědětVymazat
  6. Nic krasnejsiho a tak freshove cisteho jako Fue jsem v zivote nezazil.Ostuda ceskym turistum tidle vandraci.

    OdpovědětVymazat