23. října 2011

Cumpleaňos feliz

Když se řekne pětadvacet, je to celkem hezký věk. Ovšem řekne - li se čtvrt století, zní to hůř. Moje druhé narozeniny v životě mimo ČR (první byly předloni na Taiwanu). Začaly v podstatě už v pátek 22., kdy mi babička poslala smskou přání, protože chtěla být první :) A v zápětí následoval narozeninový balík od Jardy. Víkend byl studijní (ano, divíte se správně, já se tady i učím!), ale na narozeninové pondělí jsem si naplánovala samé příjemné věci.

Začala jsem surfařskou lekcí. V akademii asi proběhl nějaký informační šum, protože když jsem tam ráno naklusala v neoprenu, všichni se tvářili překvapeně a moc se mnou nepočítali. Na hodinu nebyl objednaný nikdo další, ale šéf se zachoval profesionálně - všechny seřval a šel se mnou na pláž osobně. Tentokrát byly úplně malé vlny a dostala jsem konečně normální prkno, ne ten obří plovák, co by se na něm postavil i Jarda o berlích. Postavit se na prkně už celkem umím, kór když jsou malé vlny, tak mi šéfík začal ukazovat různé finty a triky. Nic moc kromě sezení na prkně jsem nezvládla, ale nebylo špatné koukat, jak např. sjíždí vlny na prkně VE STOJCE :) třeba mě takový pokrok koncem června taky potká :)

Po surfingu jsem doma upekla muffiny, aby spolubydlící z toho mého jubilea taky něco měli. A čekala mě další pošta! Dopis od maminky, sladký balík od švagrové... Pošťačka už si mě pamatuje, nikomu jinému v domě balíky nechodí :) Od marka jsem dostala Nutelu, od Roberta vlastnoručně vyrobený náramek. Hodila jsem do sebe pořádný oběd a fičela si odkroutit dvě hodiny ve škole, protože jsem měla v plánu ještě jednu věc...

Asi před týdnem jsem zjistila, že by měl před školu přijet autobus vybavený jako pojízdná transfúzní stanice a že bude možné darovat krev. Ptala jsem se dobrovolníků červeného kříže, kteří pracujou na pěší zóně, jestli jako cizinec můžu darovat - ale moc nevěděli (klučina se mi snažil vsugerovat, že se odebírá litr krve). Nicméně dneska před školou opravdu stála pojízdná ambulance v autobusu. Nebylo co řešit, když mi všichni takhle krásně zpříjemňují den, musím trochu toho štěstí poslat dál - a už jsem seděla na lehátku a sestřička ze mě ždímala krev. Odběr byl rychlovka, maximálně deset minut a šla jsem domů. Během něj jsem sestřičky učila skloňovat "Karlovy Vary", kde kupodivu obě byly na dovolené :)

Večer mě naši čeští kluci překvapili "oslavnou vědeckou prezentací" v Power Pointu, dostala jsem 2 slunečnice, od Piotra víno a pořádně jsme to čtvrt století zapili :)

Ps. doporučuju výborný blog mého spolubydlícího Marka, aneb mužský pohled na kanárské zážitky

2 komentáře:

  1. Souhlasím s tím, že když se řekne půl století, tak to zní rozhodně hůř... ale jestli jsi mě posledních dva a půl a něco roku nemystifikovala, tak si na to doufám ještě čtvrt století počkáme. Takže ještě jednou všechno nejlepší k narozkám, ať už je Ti teda kolik chce :D

    OdpovědětVymazat
  2. No tak jsem se spletla, noo :) už je to opraveno, ještě, že jsi tak pozorný čtenář :)

    OdpovědětVymazat