4. října 2010

Koulení kola

Už pět let pořádá moje mateřská cestovka Kudrna tradiční závod "koulení kola z Lednice do Brna". Jedná se o recesistickou akci, kdy se tříčlenné týmy snaží valivým pohybem dopravit loukoťové kolo z náměstí v Lednici na starou radnici v Brně. Jeden z týmu vždy koulí a dva další jedou na kole či jiném dopravním prostředku (poháněném vlastními silami). Trasa má 66,950 km a cílem je nejen přežít, ale hlavně UŽÍT :) Veselá tradice pramení z pověsti o lednickém koláři Birkovi, který se s kamarády v hospodě vsadil, že během jednoho dne vyřeže ze dřeva kolo a dokutálí ho do Brna. To vše měl stihnout do zavření městských bran - na jeho počest jsme i my, závodníci, museli kolo na radnici dopravit do 18 hodin.

Loni jsem tuhle srandu absolvovala s hrdinkama Lenkou a Táňou. Ačkoliv jsem po skončení závodu prohlašovala "Už nikdy víc", silný zážitek převážil fyzické újmy a já letos opět stanula na startu :) Organizace nebyla jednoduchá - třetina týmu mi onemocněla, druhá třetina odřekla, většina soudných kamarádů se závodem nechtěla mít nic společného, ale nakonec jsem dva odvážlivce sehnala! Honza zavzpomínal na naše tři společně prožité díly pořadu Hip Hap Hop, podlehl nostalgii a dokonce k účasti přemluvil Romana (reprezentanta ČR v chůzi), takže našemu startu nic nebránilo.

V sobotu 2.10. jsme za podpory realizačního týmu, který přivezl kolo, svačinu, sehnal pilu a koulecí rukavice bojovali s nervozitou a chystali se na závod. Maskováni rafinovaným převlekem za českou vlajku (já červená, Honza modrý a Roman bílý) jsme nepřitahovali tolik fotografů jako loni a tak jsme byl čas domlouvat taktiku. Závod startuje přeřezáním špalku (Birk přeci taky musel nejprve porazit strom, z něhož kolo vyřezal) - po loňské špatné zkušenosti s maličkou pilou jsme se letos chopili pořádného nástroje, který jsem si v úvodu pustila na holeň a ještě před startem jsem měla nohu od krve..

Startovní výstřel zazněl těsně po deváté hodině a účastníci v různých převlecích vyběhli na trať. Začátek byl docela ostrý, vítězství chtivé týmy nás div nepřeválcovaly. Kluci však zvládli náročnou techniku koulení rychle a po nějakých pěti kilometrech už řezali zatáčky jak Niki Lauda. Pádili jsme k Brnu, střídali se cca po kilometru a já si pochvalovala nápad běžet s dvěma chlapama - loni jsme se ve složení tří holek trápily mnohem víc.. Celkem často jsme předjížděli další týmy, což nám dodávalo sebevědomí a minul - li nás rekreační cyklista bez loukoťového kola, titulovali jsme jej slovem "amatér" :) Na třicátém kilometru se Honza vymázl na kole, takže jsme vypadali jak po souboji s medvědem - on roztrhané kalhoty celé od krve, já krvavé škrábance na holeni... Úroveň našeho družstva povznášel Roman, který se vždy chopil koulení se slovy "mohli bychom konečně zrychlit" nebo něco podobného. Endorfin dělal svoje a přes všechno vysílení či křeče v nohách jsme makali celých 67 kilometrů, takže jsme úspěšně dorazili na brněnskou radnici v čase 5:43:01, což nám vyneslo 17. místo ze 34 týmů :)

Oproti loňsku jsme se zlepšili o tři hodiny... bude - li tento trend pokračovat, za dva roky dorazíme do cíle 17 minut před startem :) Navzdory svalům ztuhlým tak, že mě bolí i mrkat, jsem ráda, že jsme letošní ročník nevynechali! Povzbuzování diváků v cílové rovince a euforie po dojezdu rozhodně stálo za to!

1 komentář:

  1. Supéééér :-)
    VŠECHNO NEJLEPŠÍ K TVÝM DNEŠNÍM NAROZENINKÁM !
    PF

    OdpovědětVymazat