31. srpna 2010

Vítací víkend

Jen co jsme se přivítali se všemi rodinnými příslušníky, přišel čas na pořádnou vítačku s kamarády. Svolali jsme frýdeckou i libereckou větev do Zlaté Olešnice, kde mají Balatkovi chalupu. Naši kamarádi jsou odvážní a správní, takže není divu, že se nás nakonec o víkendu sešlo 20! Skoro polovina navíc do Jizerek dorazila z Frýdku, za což jsem na ně mimořádně hrdá, protože cesta přes tři čtvrtě republiky není úplně příjemná záležitost, ať už vlakem nebo autem.
V pátek jsme se sjeli dohromady a v kuchyni byl pořádný hukot – povídalo si dvacet lidí, kteří se buď neviděli rok nebo se právě seznámili. K prolomení ledů posloužila zákeřná hra „ulov si z lahve svého gumového medvídka“ :)

V sobotu už jsme s Jardou měli nachystaný malý program. Kamarádi byli rozlosováni do dvou týmů a začalo se soupeřit v mnoha disciplínách. Prvním kláním byl vědomostní testík „Jak znáš JV Asii?“. Otázky nebyly jednoduché, ale týmy se s nimi popraly výborně. Co nebylo jasné, osvětlilo se během promítání našich zážitků z letních cest. Počasí si s námi hrálo, ráno poprchávalo, ale my jsme vyběhli ven a nedbaje zimy a deště jsme se pustili do „nošení věder na čas v obleku myanmarského rolníka“ a do „ útěku z laoského komunistického gulagu“. Druhá hra spočívala v prolézání pavučiny z provázků bez doteku. Zima nás zahnala dovnitř, kde jsme se zahřáli výborným gulášem a pokračovali jsme v zápolení. Kreslili jsme nohou, abychom vyzkoušeli, zda jsme tak šikovní, jako myanmarští rybáři, kteří nohama pádlují. Přebírali jsme taky hůlkama rozinky a venku odhazovali „kameny z pole“ (= vrhali jsme na poli koulí). Protáhli jsme tělo při běhu se špičatým kloboukem, nůší na zádech a skoku přes „divokého buvola“. Večer se grilovalo, popíjelo, povídalo a celé soutěžení jsme završili výpravou s baterkou do temné stodoly. Nebylo vítězů ani poražených, šlo o to si celý den užít, což se do puntíku povedlo. Večer se Jarda s Farrym chopili kytary, Táňa sedla ke klavíru, zbytek popadl různé bicí nástroje (tady se patří vyzdvihnout Lukášův brilantní výkon na triangl :)) a zpívali jsme do rána, až se hory zelenaly.

Lepšího přivítání se nám dostat nemohlo! Sešlo se dvacet úžasných lidí, sportovců, cestovatelů a intelektuálů, což bylo klíčem k úspěšné akci. Nikdo nezkazil žádnou srandu a všichni (snad) odjížděli spokojení. Doufám, že jsme se v tomhle super složení neviděli naposled!

Jediné, co nám kazilo zážitek, byly Jardovy horečky, se kterýma se po příjezdu pere. Ale navzdory všem zdravotním potížím se nezřekl úlohy hostitele a účastnil se všech her, srandiček a aktivit, i když mezitím pospával a potil se.. Je to prostě můj bojovník! :)

Žádné komentáře:

Okomentovat