31. srpna 2010

Příjezd do Čech

Jak je naším dobrým zvykem, přesuny a odlet byly záležitostí hektickou. Nejdřív nocleh na letišti Bangkoku, pak let do Singapuru, vyzvednutí věcí u Erica, blesková večeře v sushi baru, noční přesun autobusem do KL a nemilé zjištění, že máme 20 kg nadváhy. Nedalo se svítit, asi 7 kilo věcí jsme vyhodili (povlečení, prkýnko na vaření a jiné nezbytnosti :)) a dalších 12 kg jede poštou. Přestože jsme byli na letišti osm hodin před odletem, nestíhali jsme - holt zabalit proutěný koš, rýžovar a další méně či více objemné suvenýry je fuška.

Cca 13ti hodinový let jsme si trošku protrpěli, protože jsme byli tak unavení, že už nešlo ani spát. V KL jsme navíc utratili všechny peníze za poslání balíku do Čech, vybírat s velkým poplatkem se nám už nechtělo, tak jsme jen závistivě sledovali spolucestující, kterak si dávají vonící jídlo a půjčují si minitelevize. Jarda pak naštěstí vyměnil pár liber (naši jedinou hotovost) za malajské ringity, tak jsme si v půlce letu dopřáli čínskou polívku :) O to příjemnější byl přílet na letiště Stanstad v Londýně, kde jsme si dali dobrou večeři a uložili se za nápojový automat ke spánku.

No a ráno, ve středu 18.8. huráááá DOMŮ, do Prahy, do Podolí... :) Letělo se slabé dvě hodinky, cesta utekla a my najednou stáli v příletové hale, kterou se rozléhalo cinkání a výskání - nemusela jsem se ani rozhlížet, aby mi bylo jasné, že si pro nás Balatkovi přichystali velkolepé uvítání. Místo Jardových rodičů a ségry na nás čekali tři šikmoocí lidi v kimonech a špičatých kloboucích! Celé letiště na nás koukalo, takový cirkus se jen tak nevidí :) První vítací vlnu završili známí Olina s Petrem, kteří z mého blogu vyčetli, kdy se vracíme a tak i na mě čekalo překvápko.

Další události nabrali rychlý spád. Nejdřív k Balatkům na chalupu, pak domů do Frýdku, do Dobré, do Bruntálu, do Šumperka a zase do Frýdku, tak abychom viděli všechny maminky, tatínky, babičky a dědy, tety a strejdy :) Bylo to docela náročné, každý nás hostil spoustou dobrého jídla, pití a dobrot, takže jsme týden byli permanentně přejezení. Ale ty dobroty za nafouklá břicha rozhodně stály!!!

Konečně jsme DOMA...

Pomalu se teď aklimatizujem. Zvykáme si na studené počasí, dobré pivo, teplou vodu, měkkou postel, bezproblémové internetové připojení a pupkaté Čechy s ponožkami v sandálech :) Něco jde snáz, něco hůř. Pořád vzpomínáme na naše cestování, upravujeme a třídíme fotky, připravujem promítání... Rozhodně se nenudíme :)

Žádné komentáře:

Okomentovat