14. července 2010

Horska etapa z Vietnamu do Laosu

Strycka Ho Chi Minha nalozeneho v lihu jsme sice nevideli, protoze mauzoleum bylo v pondeli zavrene, ale i tak jsme si z Hanoje odvezli dalsi silny zazitek, kterym byl prujezd plnymi ulicemi v polednim zaru. Pocty motorek se blizily tem v Saigonu, ale celemu chaosu vladla neuveritelne pratelska atmosfera, ze byla skoro radost klickovat mezi temi vsemi prijemnymi lidmi. Zvlastni, jak lide ovlivnuji dojem z celeho mesta nebo dokonce zeme...

Z Hanoje jsme zamirili na zapad do hor, ke hranicnimu prechodu Na Meo. Meli jsme to kus cesty, navic krajina se zacala pekne vlnit a zvedat, tak jsme spolehali na to, ze si v pulce cesty pekne nekoho stopneme a cestu si zkratime. Opet chyba. Ackoliv lide byli stokrat prijemnejsi, ochotnejsi a vstricnejsi nez na jihu, nalozily nas za tri dny jen dve dodavky - prvni pan nas svezl asi 15 km z kopce a druhy cca 20 km, to uz byla vetsi pomoc. Jinak (kdyz uz neco jelo) nam nakladacek pokazde zastavil a vysvetlil, ze jede jen do vedlejsi vesnicky a ne az na hranicni prechod a ze nas nevezme. Takze jsme se v ukrutnem horku plahocili po strmych kopcich nahoru a dolu, funeli a nadavali na vedro. Ale vyhledy byly krasne a konecne se nas dotkl pravy vietnamsky folklor - stare pani s nusema, mali nahaci, krasne vyhledy do zelenych lesu...

Ve stredu 7.7. se uz horko stalo neprezitelnym, tak jsme poslednich 20 km na hranice dojeli autobusikem a potom se nabidnutym komfortem nechali zlakat a ukrojili busem jeste dalsich 80 horskych kilometru do mestecka Xam Neua v Laosu. Splhali jsme do prudkych kopcu a docela si gratulovali k rozhodnuti posetrit sily a svezt se. V celem Laosu nema Vodafone signal, takze uz jsme pres tyden nemobilni a az do 2.8. nemobilni zustaneme :)


Ve ctvrtek rano jsme radne odpocinuti sedli na kola a vydali se vstric laoske divocine. Byla to jednim slovem NADHERA! Pohybovali jsme se skoro ve dvou tisicich metrech, kolem nas jen nekonecne horske hrebeny a udoli s ryzovymi policky. Vzduch chladil, az mel clovek pri sjezdu husi kuzi - chlad jsme necitili asi mesic, bylo nam porad jen ukrutne vedro, takze i zamracene pocasi jsme si nesmirne uzivali. Silnice zdolavala hornate useky prudkymi a jeste prudcimi vysvihy, makali jsme jak o zivot, potili krev a bojovali s kazdym kilometrem. Odmenou za zatnute zuby nam ale byly prekrasne vyhledy a skvely pocit. At si kdo chce co chce rika, v horach je to nejkrasnejsi. Hory jsou stokrat lepsi nez tisic klasteru a pagod. Pri pohledu na divoky a nekoncici horsky masiv se taji dech a tuhne krev v zilach. Stanu se mensim a jeste mensim... :) Kolem nas projelo jedno auto za hodinu, nepotkali jsme zivou dusi. Jen obcas se z krovi vynorila babka s otepi dreva. Do vesnicky (= cca 10 bambusovych chysi ve svahu) jsme dojeli vzdy po asi 10 kilometrech. Cely den nebylo kde koupit co k jidlu, jeli jsme jen na velkou Coca Colu. Vecer jsme ve "velke" vesnici ukoristili tri cinske polivky na snidani a kondenzovane mliko - s tim jsme si udelali palacinky, protoze mouku jsme nastesti vezli z Vietnamu :) Ale pres vsechen hlad, bolest kolen a otlacene zadky jsme byli vecer snad nejspokojenejsi za celou cestu. Postavili jsme stan na krasnem kopci s vyhledem do hor, povesili houpaci sit, nikde nikdo, jen my dva a priroda. To byla nejkrasnejsi noc nasi cesty.

S laoskou divocinou jsme se prali statecne dalsi tri dny. Snidali a vecereli jsme cinske polivky, jedina strava, ktera je tu k dostani. Obcas nam v kopcich dosla voda nebo jidlo, protoze vesnici jsme nepotkali treba 40 km. Z hladu jsme po lzickach snedli i instantni kakao :) Vyslapli jsme 20ti kilometrovy kopec a uzili si 20ti kilometrovy sjezd do vesnicky Viangh Kham. Prestoze podle pruvodce je silnice c. 1 nejvytizenejsi v zemi, stavalo se nam, ze kolem nas treba tri hodiny neprojelo jedine auto.. Odmenou za vsechny "utrapy" nam ale byli uzasni lide v paradnich horskych vesnickach - polonahe zenske co tkaji na stavu, chlapi s macetama a deti ve tkanych suknich. Zijou si tu nerusene, v poklidu, uplne stranou od civilizace, turista sem nezamiri. Co by tady taky delal, kdyz tu neni jedina restaurace nebo hotel. Mozna proto se nam tady tak libilo. Nadherny a nedotceny kus sveta, konecne ten pravy folklor.

Po ctyrech dnech uz nam ale cinske polivky zacaly lezt usima, tak jsme stopli prvni auto, ktere projelo (a nastesti zastavilo). Byli v nem dva MILI Vietnamci (to je skoro oxymoron :)), kteri nas zadarmo svezli pres sto kilometru a jeste nam koupili obed. Dostali jsme se tak do horskeho mestecka Nongh Khiaw, ktere lezi v krasne krasove oblasti. Zdrzeli jsme se jen jednu noc v bambusove chysce na brehu reky, protoze jsme chteli videt finale mistrovstvi sveta ve fotbale. Pak jsme pokracovali dal - krajina se vyrazne narovnala, oteplilo se a pribylo vesnic, lidi, obchodu.. Ubylo romantiky a pocitu jedinecnosti. Ale zase kilometry naskakovaly rychleji a i to se pocita :) Po dvou dnech jsme se pripojili k Mekongu a podel nej dojeli vcera do mestecka Louang Prabang, ktere je diky kolonialnim domkum chraneno Unescem. Je tady bila hlava na hlave a s pravym Laosem to ma pramalo spolecneho, ale my tady ted tri dny zustavame a po dvou mesicich na kolech si davame RELAX!!! Masaz, saunu, shopping...

Na chvilku zadne slapani, hledani noclehu, zadne obavy o jidlo, ale pekne bagetky k snidani a zeleninovy bufet k veceri. Vodime se po meste za ruce, cpeme se dobrym jidlem, cteme knizky a nedelame NIC :) Po dvou mesicich kocovneho zivota je to potreba, posledni tyden jsme spolu s Jardou nemluvili o nicem jinem nez o tom, ci babicka dela lepsi svickovou (samozrejme ta moje;) a dokonce jsme si sepsali seznam jidel, ktere budem chtit uvarit az prijedem do Cech :) Konecne si vychutnavame klidnou, oproti Vietnamu citelne pomalejsi laoskou atmosferu a na vlastni kuzi pocitujeme, ze plati krasne prislovi "Ve Vietnamu pestuji ryzi, v Laosu ji pozoruji rust..." .

4 komentáře:

  1. Pani tolik naslapanych km a Jarda ma zabky... pan je labuznik:D ale hlavne sikula ja bych se zabila... aneb hlavne se nevyhabrnalte a uz se nam to krati!! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Krásně napsáno, tohle je zatím můj favorit;)

    petryk

    OdpovědětVymazat
  3. Tý brďo..to je počtení a pokoukání.Moc hezké, jen mi málem vyhrkly slzy, když jsem četla, že hlad jste zaháněli mj.instantním kakaem.To se mi chtělo volat:"..a dost, hybaj domůůů!"Pak mě ale bageta a salát k večeři trochu uklidnily :-).Takže užívejte poslední měsíc a já zatím začnu pomalu doplňovat spižírnu.JL

    OdpovědětVymazat
  4. Leniii, Jarda by to snad zvladl i naboso-po tomhle lete mam pocit, ze ten chlap je neznicitelny :D
    Peto, dekuju moc za pochvalu, psalo mi to tentokrat samo, jak jsem byla namekko z te nadhery kolem.. Hory jsou jednicka :)
    Maminkooo - neboj se o nas, hlady neumrem! ;) i kdyz na houbovy gulas nebo porkove satecky s nivou se tesim primo pekelne! :)

    OdpovědětVymazat