30. června 2010

Vietnam a s nim same drobne mrzutosti

Za hranicnim prechodem se krajina zmenila jako mavnutim kouzelneho proutku. Z bambusovych chysi se staly zdene vilky, ubylo cyklistu a vyrazne pribylo motorek, zhorsil se asfal, lidske tvare zdrsnely a pribylo spicatych klobouku v ryzovych polich. Bylo citit, ze jsme prijeli z chudsi zeme do bohatsi - nekam, kde jsou na turisty zvykli a rozhodne z nas nepadnou na zadek. Nasim cilem byly tunely u mesta Cu Chi, coz je mesto (kousek od Ho Chi Minh City), ktere se za valky ve Vietnamu "prestehovalo" do podzemi. Lide si tam vybudovali s pomoci Vietkongu sit stezek a tunelu, aby mohli celit utokum Americanu. Pod zemi byly loznice, nemocnice, jidelny, municni sklady... My jsme meli moznost se takovym tunelem 100m projit - a nebylo to nic prijemneho. I kdyz pro turisty je tunel uz trochu rozsiren, jeho rozmeru jsou mensi nez metr na metr a chuze v nem vyvola pekelne klaustrofobni pocity.. Nechapu, jak tam lidi mohli zit.

V patek jsme dojeli do Ho Chi Minhova mesta a to byl poradny SAIGON :) Meli jsme pocit, ze jsme v Bangkoku jezdili dopravni spickou, ale tohle byla jeste vyssi liga. Tisice motorek, aut, cyklistu a pojizdnych stankaru. Vsechno to jede v sesti pruzich, v protismeru, kazdy odbocuje kdy se mu zachce a hlavne - vsichni troubi jak o zivot. Klaksony nakladaku tu zneji jak lodni sirena, kdyz vam zatroubi u ucha, malem to utrhne hlavu. Jedinym zpusobem, jak vyvaznout zivi, bylo pohybovat se plynule,nezastavovat a od vsech ocekavat vsechno :) Az prijedu domu, budu jezdit po Praze na kole a budu si libovat, jak jsou ty silnice krasne prazdne :)


Plan byl koupit listky na vlak a z jihu Vietnamu se elegantne presunout do Hanoje na sever. Clovek mini, Vietnamske drahy meni. Tri hodiny pobihani na nadrazi od certa k dablu a listky jsme nesehnali. Skoro nikdo nemluvil anglicky, pulka lidi nas ignorovala nebo posilala jinam, dalsi tvrdili, ze vlaky jsou plne nebo ze nemaji nakladni vagon a nemuzem vzit kola. Kazdy navic rikal neco jineho. S neporizenou jsme potupne vzali hostylek na turisticke ulici a nechali rozhodnuti na rano. V sobotu se nam povedlo u protivne pani koupit konecne listky na vlak - nakonec do mesta Vinh na pobrezi - ale az na nedeli. Asi dve hodiny jsme pak na nadrazi balili kola, museli za ne platit tezke penize.. No, zkusenost s vlaky o sto procent horsi nez v Thajsku.

Ale hlavne, ze se jede. V nedeli v 5:30 jsme sedli do vlaku a vystoupili z nej v pondeli v 10:15 - kupodivu nam skoro tricetihodinova cesta pekne utekla. Psali jsme denik, cetli si, pospavali.. Lavice byly sice tvrde, ale tentokrat aspon nikdo neomdleval jako v Myanmaru :) Pondeli a utery jsme za priserneho vedra proslapali a vcera vecer jsme ulehali par kilometru od jeskyni Tam Coc. Mezi ne jsme se dneska vydali na vylet lodickou a bylo to paradni. Popojizdeli jsme mezi krasovymi utvary, ktere se zvedaji primo z ryzovych policek a obcas jsme projeli temnou jeskyni. O to vic se ted tesime do Halong Bay, kam mirime dal, protoze tam se krasove utvary zvedaji nad morem a da se tam lozit!

Z celeho Vietnamu mam zatim spise rozpacity pocit. Je tu udesne vedro, dusno - i v noci, takze se spatne jede, spatne spi.. To by se prezilo, ale dojem ze zeme delaji z velke casti lide a ti tu nejsou zrovna dvakrat vlidni. I to "helou" na nas volaji tak nejak zakerneji, jako by chteli, at spadneme z kola. Myslim, ze misto nas vidi na kole sedet dve stodolarove bankovky, protoze se nas vsichni snazi obrat, oskubat, napalit.. Nikde jinde na svete jsem tohle nezazila. Nikdo nam neda nic zadarmo, porad musime byt ve strehu. To jednoho unavi. Blbe se tu kempuje - lide jsou hrozne zvedavi a krajinu tvori bud ryzove plane nebo domky se zahradou, takze skoro neni kde postavit stan. Musime cekat az padne tma a pak se plizime ryzovym polem a stavime stan - a stejne se pak stane, ze nas nejaky zvedavec vycmucha a dotahne ostatni, at se na nas jdou podivat. Fakt na ranu pesti :) Dneska v noci nas takhle nasli u jednoho pristresku a borec, ktery tvrdil, ze je ta rozpadlina jeho, z nas vytahl 2 dolary poplatek za prespani! S laskou a slzou v oku vzpominame na Ukrajinu a Moldavii, kde nas lidi brali k sobe domu a zadarmo.

Jidlo taky stoji za houby - v podstate jedine, co se tu prodava, je hovezi nudlova polivka, takze ji snidame, obedvame i vecerime.. :) Nudle nam polezou asi i usima. Je tady draz nez v Thajsku a Kambodzi, vcetne vody a jinych napoju. NASTESTI je tady levne PIVO! :) Pullitr vychlazeneho "iontoveho napoje" vyjde na 7 korun, takze kdyz mame zizen nebo hlad, stavime na pivo.. Staceji to tady do dzbanecku o objemu cca 2 litry, takze jsou z nas na vzdory nepriznim osudu moooc veseli cykliste :)



Žádné komentáře:

Okomentovat