21. června 2010

Na skok v Kambodzi

Thajske vlaky zafungovaly az prekvapive hladce a nam se povedlo za par penez dojet az na kambodzkou hranici. Usetrili jsme si tim nekolik stovek naslapanych kilometru - ktere by navic asi patrily mezi ty nudnejsi, nebot z vlaku byla videt jen rovina a "ruralni idyla", ktere jsme si az dost uzili v Myanmaru :) Hned ve stredu 16.6. rano jsme sedli na kola a prejeli hranice. Kupodivu byl rozdil znatelny. V Kambodzi bylo rusneji, vice zivo, vsichni byli tak nejak rychlejsi, lidi umounenejsi, s ostreji rezanymi tvaremi. Hned na prvnim kilometru jsme pocitili, ze v Kambodzi dlouho vladli francouzi, nebot se tady prodavaji krupave bagety. Konecne nemusime snidat trs bananu nebo mastnou ryzi se smazenym vajickem, hura!



Meli jsme reference, ze cesta do Siem Reap (mesto, kde se nachazi Angkor Wat) je pro sebevrahy, takze jsme tak nejak tise planovali, ze se k chramu priblizime opet autobusem. Na hranicich nas ale celnik vyhecoval natolik, ze jsme se rozhodli zachovat si svou cyklocestovatelskou hrdost a jet na kole (vsak proto jsme je sem do Asie tahli, ne?:) Do Siem Reap to bylo 150 km. Cesta se nakonec ukazala krasne vyasfaltovana, takrka bez provozu, bez prachu.. temer idealni - az na ruralni vyhledy, ktere tak po sto kilometrech zacnou lehce nudit (nejvetsim vzrusem je buvol rochnici se v blativem rybnicku). Jelo se nam tak fajne, ze jsme tech 150 km ujeli za den a vecer jsme stan staveli v UNESCO parku :)

Rano nas budik vzbudil ve 3:30, abychom stihli vychod slunce, coz byla krasa. Zase trosku jine nez kdyz se slunicko klube zpoza vrcholku hor. Cely ctvrtek jsme potom jezdili na kole mezi chramy - UNESCO nechrani jen Angkor Wat, ale cely komplex starodavnych staveb - a nebyt nejakeho smejda, co nam nozem propichl dusi u kola, byl by to dokonaly den. Takhle jsme museli slozite menit a kupovat novou dusi.. Celi unaveni jsme se pak vecer tesili na nocleh, ale kdyz uz jsme si postavili vecer stan, prijela policie, ze tady stanovat nemuzem a at jdeme s nema na stanici.. Ouje, tak znova vsecko sbalit a prejet na sluzebnu, v doprovodu asi sesticlenne policejni eskorty.. Nastesti chlapici byli super, pridelili nam jednu celu a v ni jsme mohli prespat :) Darovanemu koni se na zuby hledet nema, ale v cele bylo hrozne vedro, takze jsme nakonec stejne staveli stan na verande. Ale rano jsme dostali k snidani bagety a mohli jsme se po dlouhe dobe osprchovat, tak to bylo super.

Patek, sobota a nedele byly ve znameni priblizovani se k hlavnimu mestu. Nejdriv jsme sice chteli jet na sever Kambodzi, ale cesta se po 40 km ukazala nesjizdna a proto jsme museli prehodnotit plan a vyrazit smerem na Phnom Penh. Cekalo nas skoro 300 km rovinek a placate krajiny. Prvni den jsme ujeli asi 120 km, ale palici slunicko mi privodilo (opet, pokolikate uz?) kvalitni strevni vyprazdneni, tentokrat doprovazene horeckou, takze v nedeli jsme stopli male nakladni auto a do cile se nechali dovezt. Podlehli jsme cene hostylku - 4 dolary za noc - a na dve noci zustali v centru Phnom Penhu.


O historii Kambodzi jsem toho driv slysela malo. Po navsteve vezeni S-21 a tzv. Killing fields si ale z historie Kambodzi minimalne jednu eru budu pamatovat naporad. Jde o dobu, kdy tu vladl a radil Polpot - silenec, ktery ze zeme chtel udelat jedno velke JZD. Se svoji armadou se dostal k moci v roce 1975, vyhnal lidi z mest a poslal je na venkov drit do poli. Vyhlazoval intelektualy, ucitele, doktory, uz jenom nosit bryle byl duvod k zastreleni. Vezeni S-21 nam dneska nabidlo nahled do prostor, ve kterych byli prechovavani a muceni ti, kteri se rezimu znelibili. Cetli jsme si pohnute pribehy lidi a nechapali, jak se takova zverstva mohla dit v tak nedavne dobe. Behem 3 let, 8 mesicu a 20 dni byly vyvrazdeny skoro 2 miliony lidi. Obeti byly pohrbivany v masovych hrobech, zverstva se dotkla kazde kambodzske rodiny. Odnesli jsme si zazitek asi stejne otresny, jako po navsteve koncentraku v Evrope. O to vic me ale prekvapilo, ze o hruzach tady se moc nevi nebo aspon nemluvi.. Procesy s celnimi predstaviteli Rudych Khmeru zacaly az v nedavne dobe (2005-2007, tusim), do te doby ta zvirata zila normalne mezi lidmi, nepotrestani, ba co vic, Rudi Khmerove meli kreslo v OSN...

Zitra se vydavame na poslednich asi 120 kambodzskych kilometru a smerujeme k Vietnamske hranici. Kolem tunelu Cu Chi (sehraly dulezitou roli ve Vietnamske valce v 60. letech) bychom chteli dojet do Ho Chi Minhova mesta a odsud asi vzit vlak nekam k mooori. Vietnamem chceme jen prosvistet, protoze by mel byt nejdrazsi a nam pomalu dochazeji fondy :) Ale potapeni si nenechame ujit!

4 komentáře:

  1. Ahojte moji milí,musím vás pochválit za dokonale sladěné oblečení před Angkor Watem.Jardovy Zelené kalhoty a Májina sukně přesně ladí s okolní travičkou a korunami stromů..i básník by to ocenil:-)No,ale především se zamyslím nad předposlední větou vašeho příspěvku:-)).JL

    OdpovědětVymazat
  2. ta spolecna fotka je uplne uzasna! vy jste v te Asii jeste nejak zkrasneli!! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahojky...přejí vám oběma další krásné a bezpečné cestování! Ten zážitek s místní policii...tomu se říká Pomáhat a chránit! Tak ať vám to vydrží! Fotka před chrámem a ty červánky...no,co dodat! Nádhera! Tak ať jste dále zdrávi a v pohodě a šťastnou cestu!
    TORES

    OdpovědětVymazat
  4. Dekuju moc za komentare a pochavly!!! :) Hehe, pomahat a chranit :D

    OdpovědětVymazat