7. dubna 2010

Velká cena Malajsie

Jakoby zmatku kolem práce a návratu z Indonésie nebylo málo, čekal nás o víkendu ještě výlet do Malajsie. Od ledna jsme totiž měli lístky na závod Formule 1 na okruhu Sepang kousek od Kuala Lumpur. I když jsme ještě nezregenerovali po hektické Indonésii, Schumachera za humny nemá člověk každý den, takže jsme ani neuvažovali o tom, že bychom lístky nechali propadnout. Bojový plán byl jasný - já jsem šla od desíti do sedmi do práce a sotva jsem sundala zástěru, sedli jsme na noční bus a přes Johor Bahru jsme jeli do KL. To nás přivítalo svítáním - přijeli jsme kolem šesté ráno, takže jsme si ještě na chvíli ustlali v autobusovém terminálu. Dopoledne jsme využili k nákupu pracích prášků a aviváží, které jsou v Malajsii levnější a kolem poledne jsme se začali přibližovat k okruhu. Nápis "Sepang F1 Circuit" nás uvítal kolem druhé hodiny. Sluníčko pralo a lidí kolem byly tisíce.


Všichni ve fanouškovských trikách, dresech a kšiltovkách - barvám vládla červená, přeci jen Ferari je stáj číslo jedna. Prošli jsme se k VIP vchodům a já stále vyhlížela toho Schumachera :) bohužel marně.. tak jsme se od VIP zóny přesunuli do našeho sektoru - na nezastřešený kopec s vyhlídkou na první a druhou zatáčku. Rekognoskovali jsme terén a usedli na karitaťku do prudkého svahu, neboť ten byl alespoň trošku ve stínu. Do začátku závodu zbývaly skoro dvě hodiny, ale při pozorování lidí kolem a letecké show čas rychle utekl. Nažhavili jsme foťáky a koukali na velkoplošnou obrazovku, kterou jsme naštěstí měli před sebou, takže jsme sledovali start v přímém přenosu, i když jsme na cílovou pásku neviděli "live". Tři, dva, jedna a už začaly hřmít motory. Za pár vteřin se ze zatáčky vyřítilo hejno formulí a hlasitě prosvištělo kolem nás. Nadšeně jsem juchala a nechápala, jak můžou jet tak rychle. Špicovali jsme uši, druhé kolo mělo přijít záhy. Přišlo. Respektive přiřítilo se :) Motory řvaly ještě třikrát hlasitěji, rychlost byla dobře dvojnásobná. Zapomněli jsme totiž, že úplně první kolo je zahřívací, mimo soutěž a závodnící ho nejedou naplno - zato druhé kolo je už závodní a formule jedou na plné pecky :)


V sérii F1 závodí 12 týmů po dvou jezdcích- nejznámější jsou asi Ferrari, McLarren, Red Bull, Renault a Williams - ale hodně lidí letos věnuje pozornost stáji Mercedes GP, protože za ni závodí legenda motoristického sportu a její sedminásobný vítěz Michael Schumacher. Ze známých jmen se na trať postavili Hamilton, Alonso, Massa, Barrichello, Button nebo polák Kubica. Měla jsem radost, protože tyhle závodníky znám - děda je poctivý divák a fanoušek F1 a pamatuju si z dětství nejedno nedělní odpoledne, kdy jsem nechápala, proč místo na pohádku koukáme na formule :) Koukat se v televizi mě moc nebaví, tak jsem si říkala, že vydržet hodinu a půl závodu bude peklo, ale opak byl pravdou. Ve vzduchu byl adrenalin, fanoušci udělali výbornou kulisu, my měli parádní výhled, všechny důležité okamžiky ( např. Alonsova porucha 2 kola před koncem) se děly na našem úseku trati. Stáj Redbull od začátku držela vedení až s neuvěřitelným náskokem - mně, jakožto neznalému divákovi se zdálo, že musí mít jiný motor, jinak takový rozdíl není možný. Závod se jel na 56 kol, měří 310 km (jedno kolo 5,543 km) a vítěz němec Vettel ho zajel za 1:33:48. Schumacher po osmém kole kvůli potížím se spojkou skončil, ale předjíždění Hamiltona s Alonsem drželo napětí do předposledního kola. Auta se řítila kolem s typickým zvukem Hnhnnnnn, který nám zněl v uších ještě dobře dvě hodiny po konci závodu :)

1 komentář:

  1. Zdravím odborníka přes F 1 !! J sen.

    OdpovědětVymazat