17. března 2010

On the road again

Život v Singapuru je o poznání klidnější než zběsilé balení, cestování a opětné vybalování na Taiwanu. Člověk si sice odpočine, může chodit do práce a vydělat nějaké peníze (což dělám ráda jen díky vidině nahrabání peněz na letní cestování), ale zase mu neuvěřitelně chybí nová místa, šplhání po horách, spaní ve stanu...

Poslední měsíc žiju skoro jen prací - odpoledne metrem do Subway, do jedenácti za pultem, do půl dvanácté se uklízí. Pak skoro hodinu metrem domů, v jednu do postele, ráno v 11 vstát, nasnídat a pomalu se chystat zase do práce. Když se podaří vstát dřív, jdem na bazén. Když mám ob tři dny volno, je to fajn, člověk dožene, co potřebuje, dospí se, zrelaxuje. Ale uplynulý týden jsem pracovala 6 dní po sobě a už mi to lezlo na mozek. Přišla jsem z práce utahaná jak borůvka, zalehla a snažila se spát. Jenže se mi zdálo o práci a tak jsem ráno stejně vstávala unavená a protivná. Prý jsem začala mluvit ze spaní :) Já o tom nevím, ale Jarda mi to vždycky ráno vypráví, až se musím smát. V neděli jsem se prý posadila na posteli a když se mě ptal, co blbnu, tak jsem se ho zeptala, jestli chce na ten sendvič slaninu :) Z pondělka na úterý jsem šla spát a měla jsem hrozný hlad - jenže večeřet v půl druhé v noci není úplně to pravé ořechové, tak jsem se snažila to zaspat. A pak se ráno probudím, na zemi v pokoji leží slupka od banánu a Jarda mi celý vysmátý vypráví, jak jsem se uprostřed noci zvedla, šla do kuchyně a vrátila se s banánem v ruce :) Jen si matně vzpomínám, že se mi zdálo, že jsem v práci a mám polední pauzu, tak jsem si šla dát na oběd banán :) Dneska mám den volna, jsem z něj úplně nadšená a po dlouhé době jsem klidně spala. Musím se pochlapit a nebýt takové máslo, vždyť řečeno slovy z pohádky Lotrando a Zubejda- moje zaměstnání není žádná těžká práce - je to jen takový šolíchání! :)

Čím víc normální život vedeme, tím častěji vzpomínáme na filipínský východ slunce, čerstvý ukrajinský chleba, moldavskou pohostinnost, taiwanskou ochotu... a už nás svrbí paty, už bychom zase někam jeli :) Jarda sestříhal krátké video z našich cest, můžete se podívat:

video

Naštěstí máme před sebou růžovou vyhlídku - na konec března (27.-31.3.) jsem si vyškemrala v práci dovolenou a poletíme do Indonésie!!! Už jsme koupili letenky, takže nás čeká ostrov Jáva, pravděpodobně chrám Borobudur a snad i nějaký ten výšlap na sopku. Potřebujem trochu provětrat :)

7 komentářů:

  1. jupeeiiiiii, a jedeeeem!!! I can't wait to get me on the road again...

    OdpovědětVymazat
  2. jojo, to vam zavidim:-))ja pred chvili prijela ale uz bych zas nekam jela dal..:-))ono clovek si na to zvykne strasne rychle a pak to chybi...:-)kazdopadne ted mam jasne ze jen tak nekam nepojedu..ale i pres to..za minuly rok mam nasbiranych 15 statu:-))tak asi mi to staci..:-))btw...subway uz se nezda tak super ze?:-))a jeste jedno btw..kdy mas v planu prijet??pozvala bych te na svoji velkou stastnou udalost:-))A*

    OdpovědětVymazat
  3. Adelkoooo!!! To jakoze fakt? Radostna udalost? si delas srandu??? To je boziii!!! :) :) :) chci vedet vic!!! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Huuustý! Jáva jo? no to je paráda. Moooc vám to přeju. Já se chystám do Hasahkiyevu :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahojky Markétko, na tvůj web nás navedla Lenka Habrnálová, budiž jí odpuštěno. Prošli jsme fotečky i povídání, stejná krevní skupina a infekce (nevyléčitelná) nemocí zvanou cestománie.
    Indonesie už sice není tak bezpečná jako dříve, ale stejně je to krásná, pestrá a úžasná a stojí za navštívení. V Jogyakartě kromě Borobuduru samozřejmě i Prambanan, sultánův palác Kraton, výroba batik a řezbářské dílny, pokud by se mělo lézt na sopku doporučuji přesun do Surabáji a odtud na Bromo a další v této oblasti. Východ slunce na Bromu (prošívaná bunda nutná) je zážitek. Oblast Surabáji je zajímavá i jinak, ZOO, přístaviště tradičních obchodních plachetnic, oblast Batu atd. Držíme palce ať vám to vyjde a zdravíme
    Alena a Vojen Bendovi

    OdpovědětVymazat
  6. Jeee, dobrý den Bendovi, to je paráda! Děkuju moc za napsání, za rady a tipy na cestu, určitě se inspirujeme - Lenka je zlato, že tak rozšiřuje adresu blogu :)
    Mám vždycky radost, když vím, že lidi moje stránky čtou - a když to jsou to navíc cestovatelé a dobrodruzi jako my, tak je radost dvojnásobná!
    Mějte se krásně, zdravím do Čech (nebo do Slovinska?)!

    OdpovědětVymazat
  7. Kráásné. Jen dávejte na sebe bacha. Táta

    OdpovědětVymazat