15. února 2010

Setkání s prezidentem

Dnešní den rozhodně nebyl podle hesla "štěstí přeje připraveným", přesto (nebo právě proto) na něj s Lenkou budeme dost dlouho vzpomínat.

Jardu jsme nechaly pro jednou doma a vyjely na jeden kopeček uprostřed Singapuru, kde jsou běžně k potkání opice. Fikaně jsme sedly na autobus u domu a těšily se, jak dojedeme až k parku. Po hodině jízdy jsme byly teprve v centru, už nás to nebavilo a navíc jsme viděly nějaký jiný park, tak jsme vystoupily a šly se najíst. Po obídku naše kroky směřovaly k Istana parku - o kterém jsme zjistily, že se pro veřejnost otevírá jen při významných událostech. Dneska byl otevřen kvůli oslavám Čínského nového roku. Neváhaly jsme a šly dovnitř obhlídnout prezidentský palác. A jak si tak postáváme před budovou, najednou se k nám začali sbíhat singapurci a mávali na malé vozítko, které projíždělo kolem. Všichni tleskali a fotili malého tlustého Inda, tak jsme se nechaly strhnout a se slovy "asi to bude nějaký papaláš" jsme ho taky fotili.. Nebyl problém vyfotit jej, protože stál asi dva metry od nás. Zvědavost byla silná, tak jsem se zeptala pána vedle mě, kdo je ona slavná osobnost. A pán mi pohoršeně odpověděl: "to je singapurský prezident, slečno!" :)

Takže jsme nejen úplnou náhodou navštívily palác, ale ještě viděly hlavu státu. Navíc našemu "kamarádíčkování" s prezidentem Sellapanem Ramanathanem nebyl konec. Celé nadšené jsme odcházely z parku domů a najednou vidíme, že u atrakce s poníky opět stojí prezidentské vozítko. Inu, jsme ženy činu, šly jsme blíže.. Fotím, fotím a najednou koukám, Lenka si s jeho excelencí třese rukou. Nemohla jsem zůstat pozadu, hokejovým chvatem jsem odstrčila číňanku vedle mě a už jsem třímala prezidentovu pravici taky :)

Je to stejně sranda - Klause jsem viděla z největší blízky asi v roce 1992, když měl jako předseda vlády meeting v Dobré :) Mám ráda hurá akce a náhody..

1 komentář:

  1. Jediný prezident, kterému jsem (který mi) potřásl rukou, je Zapletal. Zato jsem už nejméně třikrát spal se synem našeho premiéra Fišera Jakubem (na Klokana jezdí tento proděkan již desítky let). Jednou dokonce spal v přepokoji mého pokoje, ve kterém jsme bydleli s Terezkou. Tak hodně příjemných hurá akcí a náhod, táta.

    OdpovědětVymazat