Po svačině jsme uvařili, postavili stan, zahráli společně kostky a zalehli. Ráno jsme se probudili do mlžného oparu a neuvěřitelného ticha, které ještě umocňovalo atmosféru uklidňujících plantáží. V devět jsme šli na prohlídku - začala mezi keříčky, kde jsme konečně zjistili, že se sklízí jen nejmladší, svrchní lístky. Můžou se trhat ručně (pak keř znova obrazí po 5 dnech) nebo oholit strojkem (pak cyklus trvá 20 dní). Vlastnosti čaje záleží na teplotě a vlhkosti v místě pěstování, tedy kromě polohy i na času sklizně - nejšťavnatější jsou lístky po ránu, když na nich leží rosa.
Po otrhání se čaj suší, drtí, lisuje, pak probíhá oxidace, fermentace, další sušení a třídění. Třídící mašina má pět výstupů a třídí úlomky čaje podle velikosti. Čím větší úlomky, tím hodnotnější čaj. Prach, který zůstane nakonec (a čajové lístky připomíná velmi málo) se zamete a nacpe do čajových sáčků značky Lipton. Po téhle informaci jsem měla pocit, že pití čaje z pytlíku už nikdy nebude stejné jako dřív :) Popsat vše dopodrobna by zabralo víc stránek, než je blog schopen unést. Po prohlídce továrny jsme šli čaje ochutnávat (je to věda, tak jako degustace vína) a náš průvodce Party do nás tlačil kvanta informací o časech a teplotách louhování, druzích čajů, jejich účincích... Hodně mě zaujalo, že zelený a bílý čaj se nesmí pít na lačno, protože pak ničí žaludek. Měli jsme hlavu jako balón, takže jsme přivítali, že v ceně návštěvy byla i svačina a my mohli zase chvíli relaxovat na terase s výhledem na moře zeleně.
S
batohy nacpanými pikslami s čajem jsme se vydali do města Brinchang, zastavili jsme se ještě v Butterfly garden - kde se kolem nás proháněli motýli velcí jako vrabci, některé druhy hmyzu jsme v klecích ani nemohli najít, protože vypadaly jako listí... a vrcholem bylo, když zaměstnanec zahrady vytáhl z terária živého škorpióna a zeptal se, kdo si ho chce pohladit. Vykutálený holandský důchodce se slovy "Ona" ukázal na mě. Krve by se ve mně nedořezal, ale šla jsem, asi dvakrát cukla rukou a pak si nechala černou potvoru položit na dlaň. Jako zážitek fajn, ale podruhé bych to zažít nemusela :)
Občerstvili jsme se jahodovým džusem, protože jahod je tady všude spousta a po
týmové dohodě vyrazili stopem do Kuala Lumpur. Stopovalo se o dost hůř než na Taiwanu (Muslimové z nějakého důvodu vůbec nestaví, brali nás jen Indové), ale nakonec jsme se po několika kratších pokusech nacpali do plně naloženého kamionu s růžemi. Kromě nás byl v kabině ještě závozník bez nosu (který celou cestu osahával Leňu, neboť neprozřetelně řekla, že není vdaná) a tlustý černý řidič, který po pár minutách jízdy vytáhl pivo, přiťukl si s námi a tento počin opakoval do KL ještě asi pětkrát :) Nicméně vysadil nás až v Chinatownu, v centru Kuala Lumpur.
Ve čtvrtek jsme koupili pár věcí na trhu, podívali se do Národní mešity, zanechali Leňu ve městě a my s Jardou se vrátili do Singapuru.
Ps. fotky z plantáží (a pár z Taiwanu) můžete omrknout na http://keckamarketka.rajce.idnes.cz/
Zdravím :) Tak nevím, co to tam máte za muslimy, ale ve Francii zastavujou i muslimové a nevím, jestli jsme vypadali tak bídně, nebo co, ale při vystupování nám dokonce dával 20euro na jídlo!!což jsme teda samozřejmě odmítli!
OdpovědětSmazatod teto chvile jsem vdana pro vsechny Asiaty! :D v KL jsem to uz dokonce skutecne pouzila... sorry my husband is waiting ;)
OdpovědětSmazatTak to je nádhera, tyhle kulturní vstupy, Indové, čaje, super. Jsem ráda, že zase můžu sledovat vaše cesty a užívejte a piš!!Mamka Lenka
OdpovědětSmazatPěkné, při tvých komentářích se s chutí zasměju. A dám si ibiškový čaj, Lipton nechám dozrát... Táta
OdpovědětSmazat