4. února 2010

Lidé, část první - Indové

V koláči etnických skupin mají Indové podíl ani ne desetiprocentní. Přesto jsou to právě oni, koho si člověk v ulicích nejčastěji všimne, za kým se zvědavě otočí, o kom přemýšlí. Není divu. Nikdo nechodí tak pestře oblečen, tak okázale ozdoben jako Indky a stejně tak černočerní Indové jsou pro oko evropana přinejmenším nezvyklí.


Já krásná sárí pozorovala s velkým zájmem pokaždé, když jsem vedle Indek stála v metru nebo když jsem v indické čtvrti opatrně sahala na role vyšívaných látek. Předevčírem v Malajsii bylo takových obchodů ještě víc, takže jsem nakonec neodolala a jeden hábit si pořídila. Nutno říct, že koupit si něco takového není jen tak! Vešla jsem vždycky do krámu a připadala si jak lesní včela ve městě. Různé barvy, materiály, výšivky.. žádné velikosti... z nervózního pokukování v jednom obchůdku mě naštěstí vytrhl sympatický prodavač v turbanu, který mě do "problematiky" indických oblečků zasvětil. Pro ženské existují dva typy: sárí a panjabi (pro které jsem se nakonec rozhodla já). Sárí je několik metrů dlouhý pruh látky, do kterého se žena zavine. Svobodné Indky pak konec sárí přehodí přes levé rameno, vdané si ho hodí přes hlavu. Panjabi se skládá z kalhot (teď jsou prý "in" úzké střihy, ale já v nich vypadala jak žokej Váňa, takže jsem si nakonec koupila kalhoty asi ze dvou hektarů látky :)), delší haleny a šály. Absence velikostí se vysvětlila tím, že se šije vždy na míru. Žena si na věšáku vybere barevnou kombinaci kalhot a svrchních šatů a krejčí jí do pár hodin spíchne slušivý komplet. Celá sranda vyjde v přepočtu asi na 750 korun. Já už se teď nemůžu dočkat příští plesové sezony, protože budu vymetat bály jedině a pouze ve svém modrém panjabi :)


Nedílnou součástí vybavení indické ženy jsou šperky- náramky, řetízky, prstýnky... Téměř vždy jsou zlaté, okázalé. Čím víc, tím líp, neboť zlato symbolizuje rodinné jmění, zámožnost a společenské postavení. Hodně žen má piercing v nose, dokonce i starší paní. Ruce si dekorují hennou - přírodním barvivem hnědočervené barvy. Potom je tady bindu - tečka na čele mezi obočím. Bindu je umístěno v místě, o kterém se říká, že se v něm kumuluje energie a nosí ho muži i ženy. Červená tečka označuje vdanou ženu, bílá člověka, který právě obětoval něco bohům. Mladší generace inklinují k nalepovacím tečkám - kovovým či plastovým. Můj osobní postřeh je ten, že nejen náramky a zlato jsou znakem blahobytu. Když nemá Indka pořádné břicho, musí to být hanba pro jejího manžela nebo něco podobného, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč jsou všechny Indky tak bachraté.. Možná aby se jim na těle nemačkalo sárí :)

Indové jedí zásadně rukou a to pravou. Levou si utírají zadek, takže používat ji jídlu nebo dokonce ji někomu podat při pozdravu se rovná společenské katastrofě. Strkat do úst věc již jednou "ocucanou" je nečisté. Ani známka na dopisy se neolizuje (poštovní úředník pak dopis nepřijme), ale namáčí na navlhčených polštářcích..

Určitě jsem nevyčerpala všechny rozdíly mezi evropskou a indickou kulturou, k tomu je třeba delšího pozorování, ale pro začátek to myslím stačí :)

4 komentáře:

  1. Hmmm...tento módně-kulturní příspěvek mě obzvlášť potěšil, zajímavé info a krásné fotky!!!

    Btw. moc Ti to sluší! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Markét já zírám.. oborný exkurz do problematiky kulturní geografie- rozhodně za 1 ! Až se vrátíš do školy tady v nudných Čechách měla bys mít samostatný předmět Geografická pozorování a emotivní geografie!
    opět jsem se na blogu moc pobavila, díky, Chilli

    OdpovědětVymazat
  3. Nedočkavě očekáváme další příspěvky..tak šup šup ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Závidím Ti to cestování:-)

    OdpovědětVymazat