15. února 2010

Čínský nový rok

Na večer 13. února připadly podle čínského kalendáře oslavy příchodu nového roku - rok vola vystřídal rok tygra. Těšili jsme se na ukázku jiné kultury a zamířili do centra dění - do Chinatownu. To se ukázalo jako chyba, protože tady byla snad celá čínská populace - uličky byly přecpané potícími se lidmi. Kromě velkého jeviště, na kterém vystupoval pravděpodobně singapurský vítěz superstar a představení dvou tančících lvů-masek tady nebylo nic víc než obyčejně. Žádné tradice, vystoupení, nic zvláštního. Nakoupili jsme pár věcí, počkali na půlnoc a zklamáni tříminutovým ohňostrojem (i v Dobré na Sýpce mají třikrát větší) jsme došli domů.

Vkus jsme si spravili druhý den - na čínský Nový rok. Na novoroční oběd nás totiž pozval Jardův spolužák Brian. Dozvěděli jsme se, že pro číňany je příchod nového roku spíše než s ohňostroji spojen s navštěvováním příbuzných a trávení času v rodinném kruhu. Poučeni tím, jak se řekne čínsky "šťastný nový rok" (= gong ší čaj) jsme vpadli do bytu plného lidí (nakonec se nás sešlo 24!) a nechali se objímat. A vyměňovali jsme si POMERANČE :) To je místní zvyk, o kterém nám naštěstí Brian řekl dopředu, takže jsme byli vybaveni asi kilem pomerančů a měli co měnit. Pomeranče se vyměňují po dvou a přinášejí člověku údajně blahobyt, peníze a štěstí. Dalším (velmi příjemným) zvykem je darování obálek s penězi. Členové rodiny, kteří mají po svatbě, obdarovávají příbuzné, kteří ještě vdaní/ženatí nejsou. Obálka se musí přebrat s poděkováním, ve stoje (na znamení úcty ke staršímu) a oběma rukama. My jsme vůbec nečekali, že by někdo mohl dát něco i nám, když jsme "vetřelci" - a málem nám vypadly oči, když jsme zjistili, že za odpoledne jsme v obálkách dostali skoro 90 singapurských dolarů (1200 ). Poobědvali jsme hromadu rýže, zeleniny, ochutnali kachnu, kuře, bůček, hráli jsme bingo... a celé odpoledne v příjemné společnosti moc rychle uteklo. Musíme Brianovi a jeho bráchovi na oplátku někdy uvařit něco českého :)

Společenský večer pokračoval se Stefanem a Susi - Stefan je rakušák, známe se z Grazu, kde jsem chvíli studovala a na Facebooku jsem zjistila, že teď cestuje po Asii. Tak jsme si napsali a sešli se v indické restauraci na večeři. Je legrační, že rakušáci bydlí pár hodin jízdy od nás a my se potkáme v Singapuru :) Jedli jsme indické jídlo stylově rukou, takže nám prsty voní po kari ještě teď :)

1 komentář:

  1. Posílám ti pomeranče a přeji úspěšný rok tygra. Pěkný článek. Moc zajímavé a čtivé. Díky, táta

    OdpovědětVymazat