1. února 2010

Běžný život v Singapuru

Po 14 dnech jsme se v novém městě/státě už docela zabydleli. Svědčí o tom fakt, že se přestáváme cestou z obchoďáku do bytu ztrácet mezi navlas stejnými paneláky. Jardovi se utřepal rozvrh ve škole (chodí nakonec jen ve čtvrtek a pátek), já čekám na vyřízení formalit, abych mohla konečně začít chodit do práce, což znamená, že máme spoustu času a objevujeme způsoby, jak ho smysluplně strávit. Město samo o sobě není úplně dechberoucí - taková větší Praha. Nejsou tu hory, do kterých by se dalo vyrazit, ani vyhlášené pláže nebo památky. Do centra jsme zamířili v sobotu a kromě mrakodrapů, sochy lva kříženého s rybou (symbol města) a budovy, co vypadá jako velký durian, jsme na něm nic výjimečného neshledali. Jiné kafe jsou ale lidé. Mohla bych hodiny sedět na břehu řeky s foťákem v ruce a pozorovat davy, které se prochází kolem. Díky nazdobeným Indkám v pestrých sárích jsou ulice barevnější a město veselejší.

Jak jsem řekla, není tu vyložený higliht, na který by se dalo o víkendech jezdit podívat. Ale my se nedáme a ani ve městě zákazů, betonu a paneláků se nudit nehodláme!

Oproti Taiwanu si užíváme možnost chodit běhat, aniž by se člověk po návratu zvenčí hodinu dusil. Obecně tady lidé hodně běhají a cvičí. Mají k tomu super podmínky - u každé skupiny paneláků je hřiště "pro dospělé"- posilovací stroje, hrazdy, prolízačky... Když jdeme běhat, většinou se tam cestou zpátky zastavíme a trochu potrápíme svaly. Je fajn, že si člověk vůbec nepřipadá hloupě, když dělá sedy lehy nebo shyby, protože hřiště je plné místních lidí a dva Češi v termotričkách sem zapadají rozhodně víc než Indky cvičící ve svých hábitech. Parádní věc je chodníček vydlážděný malými oblázky, po kterých se chodí. Pekelně to bolí, ale funguje to jako reflexní masáž, takže člověk pak cítí, jak se mu prokrvuje celé tělo.

Když člověk trochu zvolní, přestane mít hlavu plnou balení na výlety, následného praní a opětovného balení, má najednou čas ocenit věci, kterých si neměl čas všimnout. Mám na mysli běžné věci, které nám usnadňují život. Třeba taková voda z kohoutku. Na Taiwanu se dala pít jen převařená nebo lahvová. Tady, v teplotách přes třicet, by se člověk nedoplatil, kdyby měl hasit žízeň balenou vodou. Jsem vděčná za kohoutek a ledničku :)

Začínáme si tu taky koněčně dělat známé. Výhodou Couch Surfingu je kromě přespávání zdarma i možnost oslovit lidi, kteří chtějí jít jen kafe. Kontaktovala jsem takhle holčinu z USA - Lauryn se jmenuje. Byla jsem s ní přes týden na večeři a v neděli nás oba vytáhla na Frisbee do parku. Sešlo se nás nakonec asi 20 Couch Surferů, seznamovali jsme se navzájem a bylo to super. Jeden číňan nám vysvětlil pravidla, takže nakonec jsme přes dvě hodiny zapáleně běhali za létajícím talířem. Holanďani, Nepálec, Maďar, Francouz, Američanky... byli jsme poměrně pestrá skupinka :) Snad se takhle budeme scházet každý týden, je fajn poznat pár nových lidí.

Zítra se chystáme na jednodenní výlet do Malajsie. Prý je tam všechno levnější než tady v Sgp, tak se tam jezdí nakupovat. Asi něco jak od nás do Polska na burzu :)

Žádné komentáře:

Okomentovat