29. prosince 2009

Poslední víkend roku 2009

Poslední dva týdny učím pět dní v týdnu od dvou do půl deváté večer a mívám toho celkem plné kecky, takže fakt, že na víkend zůstanem v Kaohsiung, jsem přivítala s povděkem. Sobota byla po dlouhé době flákací den, dospávali jsme deficit a doháněli resty na počítači. Večer jsme se za zodpovědné celodenní nicnedělání odměnili výbornou večeří – šli jsme na Hot pot. Je to zvláštní typ restaurace, ve které si jídlo připravuje člověk sám. Zaplatili jsme 168 dolarů (cca 90 Kč) za osobu a mohli si z velkých lednic brát všechny možné dobroty v jakémkoliv množství. A že bylo z čeho vybírat – od různých houbiček, zeleniny (cukety, dýně, kukuřice, papriky, …), přes vajíčka, všemožné druhy koulí z rybího masa, krabí tyčinky, až po kousky chobotnic. Talíř naložený laskominami jsme si přinesli ke stolečku, kterém nám pikolík rozvášnil plynový vařič. Na vařiči byl jednak hrnec s vroucí vodou a jednak rozžhavená plotýnka. Podle chuti jsme si syrové jídlo z ledničky buď vařili v kotlíku nebo grilovali na plotýnce. To byla dobrota! Snědli jsme, co se do nás vešlo a domů se málem nedokouleli :)

V neděli ráno jsme vstali v půl sedmé a vyrazili vlakem do Tainanu, což je město asi hodinku jízdy na sever od Kaohsiung. V devět jsme byli na místě a naše první kroky vedly do půjčovny motorek. Tam jsme si půjčili pekelný stroj (naši Klotyldu jsme si vzít nemohli, protože ji v týdnu Jarda prodal, pozn. autorky) a začali objíždět město. Tainan je menší než Khs a celkově na mě působil přívětivějším dojmem. Je to „město klášterů“ a zvláštní klidná atmosféra, jaká panuje v chrámech, se nese i všemi ulicemi. Trefili jsme nádherné počasí, bylo pěkně teplo, sluneční paprsky hladily zvlněné střechy chrámů a odrážely se v okenních tabulkách.

Začali jsme u „Sacrificial Rites Martial Temple“ a pak pokračovali k „Great Queen of Heaven Temple“. Kolem poledne jsme si dali čajík na osvěžení a šli omrknout Chih-Kan Tower, Confucian Temple, Five Concubines Temple a Koxinga´s Shrine. Názvy nejsou podstatné, v Tainanu je chrámů několik desítek, zajímavé bylo spíš to, jak silný genius loci panuje v každém z nich. Sotva vstoupíte, zalechtá vás v nose vůně vonných tyčinek a oči oslní třpytivá výzdoba oltářů. Lidé přichází modlit se k bohům za svou rodinu, za úspěch u zkoušek, za získání lásky, za vyřešení problémů. I my jsme nechali v jednom z chrámů lahvičku s „přáním“. Její obsah si ale necháme pro sebe, jinak by se přání nesplnilo :) Lidé se kromě modlení přichází do chrámů ptát. Vezmou do dlaní dva dřevěné půlměsíce, v duchu vyřknou otázku, pak půlměsíce upustí a když dopadnou na zem zároveň, znamená to „ANO“. Celé tohle prostředí je vlídné, až rodinné. Působí na mě jinak než křesťanské kostely, které v návštěvnících vyvolávají spíš pocit nicotnosti než radosti.

Abychom využili půjčenou motorku, rozhodli jsme se dojet asi 20 km za Tainan k solnému muzeu. Jízda po dálnici mě tak vyhecovala, že jsem se po pár kilometrech chopila řízení. Okoukli jsme roztodivné krystaly nerostů, našli jsme kešku a s větrem ve vlasech (resp. pod helmou) jsme celí hladoví jeli zpátky do Tainanu. Nabaštění jsme pak zamířili vrátit motorku. Zdánlivě lehký úkol – to by nám ale nesměl v půlce cesty dojít benzín :) Museli jsme potupně oslovit cizího pána, aby nám vysvětlil, kde je benzínka. Opět se ukázalo, jak jsou Taiwanci ochotní – ani jsme o to nestáli, ale pán nás doprovodil až k čerpačce. Jarda tlačil motorku, já konverzovala, pán naštěstí mluvil moc dobře anglicky. Natankovali jsme za 10 dolarů (asi 5 korun), dojeli vrátit motorku a vlakem se vrátili zpátky do Kaohsiung.

1 komentář:

  1. teda tomu rikam pohodovy vikend:) fotky jsou krasne a myslim ze si casem musim udelat trip na taiwan. Vypada to tam uzasne!

    OdpovědětVymazat