10. listopadu 2009

Yushan National Park 6.-9.11.

Protože Klára s Táňou jsou rovněž povahy dobrodružné a nechtěly strávit celý čas na Taiwanu jen ve městech, vydali jsme se tentokrát na víkendový trip ve čtyřech. Nabalení natěžko, vybavení několika litry pitné vody jsme v půl sedmé ráno sedli na bus a vyjeli na sever do města Taichung. Čekalo nás několik přestupů, postupně jsme se přibližovali horám a bylo legrační koukat, jak se kvalita a prostornost autobusů snižuje přímo úměrně s velikostí a důležitostí místa, do kterého má spoj dojet. Do Taichung jsme jeli klimatizovaným busem se spoustou místa na nohy. Z Taichungu do vesnice Shueli jel příjemný mikrobus, do kterého jsme se taky pohodlně vešli. Ze Shueili do vesnice Henhu (nejsem si úplně jistá názvem) už to byl zrezivělý kostitřas no a z Henhu do Dungbu, odkud jsme měli vyrazit na tůru, už nejelo vůbec nic :) Naštěstí se nás ujal jeden evropsky vyhlížející Taiwanec, který komunikoval anglicky a my do Dungbu dojeli autem jeho kamaráda, který nás všechny vyzvedl tam, kde nás poslední bus vyvrhnul. Krom toho, že nám zajistil dopravu, ještě nám každému koupil ledové kafe, oni jsou tady fakt neuvěřitelně milí. Takže po všech přesunech jsme v pátek ve dvě odpoledne vyrazili po značené stezce vzhůru do hor.

Cesta byla úplná pastva pro oko - kolem nás se zvedaly hřbety hor, v hlubokém údolí pod námi tekl tenký pramínek řeky, takže člověku zase zůstával rozum stát, jak se může taková nevinná říčka rozvodnit, vyhloubit koryto široké několik desítek metrů, podemlít svahy a způsobit sesuvy. Bylo vidět, že chodník vedoucí po úbočí hor byl před krátkou dobou poničený sesuvem, stezka se občas ztratila, v údolí se válel kus zábradlí nebo mostu, hodně míst bylo provizorně opravených - ale co bylo důležité - šlapat se dalo. Občas jsme narazili na žebřík vedoucí přes strž, ale vždycky to bylo víceméně bezpečné. Ale moc dobře jsme si uvědomovali, že by nebyla sranda spadnout dolů - Kláře se v jednu chvíli uvolnila z batohu flaška s vodou, zahučela do údolí a nabrala docela solidní rychlost. Ale na obavy nebylo v hlavě místo, do zad nás hřálo odpolední slunce a my si užívali mírného stoupání kolem menších či větších vodopádů, prostě paráda. Potřebovali jsme našlapat kilometry, přeci jen jsme vycházeli pozdě, takže jsme v chůzi pokračovali i když padla tma. S čelovkama jsme džunglí proráželi cestu ještě asi dvě a půl hodiny. Cestou jsme minuli dva tábory taiwanských dělníků spravujících poničenou stezku. Náš cíl byl dojít k chatě Guangaoping, cca 15 km od Dungbu - sem jsme dorazili asi v devět večer a měli jsme toho všichni fakt plné kecky. Zmohli jsme se jen na ukuchtění večeře, holky postavily s Jardovou pomocí své půjčené megatýpí, ve kterém by se daly pohodlně dělat kotrmelce a zalezli jsme do stanů. Noc byla překvapivě teplá, i když jsme byli ve 2 500 metrech. Kolem našeho tábořiště rejdily opice, s jednou jsem se málem srazila, když jsme šly na záchod do stejného křoví - nevím, kdo z toho měl větší šok, jestli já nebo opice.











Ráno mě svěží vzduch a šeptání hor probudilo už v půl sedmé. Chvilku po mně se vzbudil i Jarda, takže jsme nadšeně pobíhali kolem stanů, kochali se horama, probouzejícím se sluníčkem a užívali chvilku ve dvou. Vůně vloček (a hlavně rachocení vařiče) probudilo i holky, posnídali jsme a chtěli pokračovat vstříc čtyřtisícovému vrcholu hory Yushan. Jenže nás došla skupina pracantů a vehementně tvrdili, že dál už nemůžeme, že oni tu cestu teprve spravují a že jim to bude minimálně dva dny trvat. Nechtěli jsme to vzdát, tak jsme se s nimi domluvili, že pošlapem kam to půjde a až bude postup nemožný, tak to otočíme. Trochu jsme je tím uklidnili, pracanti nás předešli, my ještě dobalili věci a vydali se pomalu stejným směrem. Jenže asi po kilometru jsme dělníky opět došli, bylo to v místě obrovského sesuvu a bylo jasně znát, že odtud už cesta spravená není. Místo chodníčku byly jen ve štěrku a břidlici vytvarované malé schůdky, ze stromů visela lana, za které se člověk mohl přitáhnout při stoupání a hlavně - Taiwanci byli neoblomní a dál nás s baťohama nepustili. Opět jsme začli vyjednávat a nakonec to dopadlo tak, že jsme bágly nechali v ďolíku a za sesuv pokračovali jen nalehko. Ale i varianta procházky polehku nám po chvíli krachla, protože o pár metrů dál už byl definitivní konec cesty, další skupinka Taiwanců, kteří prosekávali popadané stromy a měli sami co dělat, aby se v sesouvajícím terénu pohybovali jakž takž bezpečně. Nezbylo nám než srazit půlky a vrátit se zpátky na mýtinku ,kde jsme nocovali. Do města se nám takhle brzo nechtělo, tak jsme ukryli baťohy v křoví a po zarostlé lesní cestě jsme se vydali na zdravotní procházku. Po hodince nás věčné přelízání stromů a oblízání sesuvů přestalo bavit a rozhodli jsme se zahájit definitivní ústup a začít scházet do údolí stejnou trasou, jakou jsme do hor přišli. Zakempovali jsme na mýtince plné světlušek (ano, bystrý čtenář z toho vydedukoval, že jsme OPĚT stavěli stany za tmy) a protože bylo teprv sedm večer, udělali jsme ohýnek, povídali a hráli kostky. Zkrátka večerní pohoda v džungli :)

Ráno nebylo kam spěchat, čekalo nás jen 8 km do Dungbu, navíc pořád z kopce. Nad hlavou nám pořád hopsaly opice - viz foto, schválně jestli ji najdete :) Udělal se krásný den, což úplně svádělo k tomu, vykoupat se v některé z tůněk pod vodopádem. Vidina osvěžující koupele byla silnější než husí kůže z ledové vody, takže jsme se nejdřív pěkně vykoupali a pak se dobrou hodinku sušili na placatých kamenech. To bylo nekonečné labůžo! Moc se nám nechtělo zvedat, ale když asi deset metrů od nás najednou řachnul velký kámen, který spadl ze skály nad námi a roztříštil se kolem, brali jsme to jako znamení a radši rychle vzali kramle. Asi ve čtyři jsme byli ve vesnici Dungbu, vyfotili se se skupinou nadšených šikmookých turistů a poohlíželi se po nějakém stopu, který by nás popovezl k dosahu autobusu. Klárka si ještě chtěla v místním teashopu koupit pikslu s čajem a pak majitel nás pozval na košt, tak jsme asi hodinku poseděli u kalíšku se zeleným čajem. Doba se ale připozdila, už se zase začalo smrákat, takže jsme vzali zavděk prvním stopem, který nám zastavil, i když nejel až přímo do Shueili. Byla to malá dodávka a vysadila nás asi 15 km před Shueili. Tam jsme mávli rukou podruhé - zastavila milá paní, která naložila holky a mně s Jardou zastavil po chvíli chlápek ve slamáku, já si sedla k němu do kabiny a Jarda jel na vlečce :) Po jízdě noční krajinou, ve které neony a pouliční světla svítily jak svatojánské mušky jsme se s holkama sešli na autobusáku ve Shueili a zjistili, že nám za chvíli jede bus do Taichungu. Jenže jak v Taichungu zaspíme? Těžko budem stavět stan uprostřed města... Naštěstí má Jarda plno konexí i v cizím státě, chvilku někam telefonoval a už hlásil: Máme nocleh!

A vskutku, na nádraží v Taichungu si pro nás přišla jeho kamarádka Hanka z Prahy, vzala nás tři holky k sobě na kolej a Jarda přespal u jejího kámoše Davida, taky Čecha. Koleje na Taiwanu jsou totiž oddělené (dokonce jsou situované na opačných stranách kampusu, aby si člověk jó rozmyslel, jestli půjde navštívit opačné pohlaví) a dost striktně se to hlídá. Takže jsme se po společné večeři rozdělili na mužskou a ženskou část a sešli se až ráno. K té společné večeři - poprvé jsme byli v NEvegetariánské restauraci. Sice se dalo objednat místo masa tofu, ale já si řekla, že když už něco typicky taiwanského, tak se vším všudy a dala jsme si nudle s vepřovým. Víckrát to už neudělám, chutnalo to jak mleté kopyto :)

Ráno jsme holky posadili na autobus jedoucí směr národní park Taroko, protože budou teď chvíli cestovat samy a my se vrátili zpátky do Kaohsiung. S Klárou a Táňou se uvidíme zase o víkendu - tentokrát v hlavním městě Taipei.
Ps. Máme doma nový bytový doplněk! Po cestě v horách byly občas umístěny takové šikovné, pěkné, malé cedulky varující před sesuvy. A vidíte tu ceduli na fotce vpravo? Tak ta už v horách není :) Společnými silami jsme ji s Jardou odšroubovali a už visí u nás v pokoji.

2 komentáře:

  1. To jsou prima zážitky a vidím, že jste neustále v akci. Jen na sebe dávejte pozor. Táta

    OdpovědětVymazat
  2. Užívejte si to tam, ale hlavně už žádné pijavice!!!!:-)p.s. pozdravuj svého blížence ;)

    OdpovědětVymazat