16. listopadu 2009

Víkend v hlavním městě

Delegace z Čech cestovala během pracovního týdne na vlastní triko a měla v plánu odletět v pondělí (16.11.) z Taipei do Malajsie. My se s holkama chtěli ještě vidět, navíc jsme oba hlavním městem Taiwanu jen prosvištěli, když jsme se po příletu na ostrov přesouvali autobusem do Kaohsiung, takže jsme spojili příjemné s užitečným a vydali se na víkend objevovat krásy metropole.

Taipei leží na severu ostrova a má přes 2,6 milionu obyvatel. V porovnání s téměř rodinným Kaohsiung (které je druhé největší) na mě působilo jako skutečná metropole. Celému městu vévodí mrakodrap "101" - říká se mu tak překvapivě proto, že má 101 pater - který má připomínat bambus. Jak jsem vygooglila, od 4. ledna 2010 už sto jednička se svou výškou 508 metrů (počítáme- li i anténu, která je podle architekta součástí konstrukce) nebude nejvyšší na světě, protože se jí v Dubaji staví konkurence. Nicméně, minimálně do Silvestra tenhle skleněný bambus drží primát a to se počítá :) Předesílám, že nahoru jsme kvůli počasí a nedostatku času nevyjeli, ale napravíme to v prosinci, kdy Jarda v Taipei běží maraton. Takže se vrátíme a s námi přijde zákon!

Vyjeli jsme s Jardou v pátek po obědě z Khs. Že byl pátek 13. jsem zjistila až večer, takže se mi už nestihlo přihodit nic špatného. Kvůli zácpě na dálnici, za kterou by se nemusela stydět ani jednička, jsme se s holkama potkali až kolem osmé večer. Nějakou dobu jsme bloudili městem a hledali vegetariánskou restauraci, kterou doporučoval průvodce, ale díky pozdní večerní hodině už byla zavřená, tak jsme zakotvili na chvilku v kavárně, poslechli si pestré zážitky holek z jejich stopovací jízdy okolo Taiwanu a na noc se zase rozdělili. Spali jsme po dvojicích přes Couch Surfing (čím víc jeho služeb využíváme, tím víc se mi líbí). Holky ubytovala paní v důchodovém věku, bydlící v centru a my s Jardou se dopravili metrem a místní MHD k našemu hostiteli, jímž byl jistý Spencer Jemelka - podle jména a blonďaté fotky na netu evidentně ne Taiwanec. Vyklubal se z něj příjemný Amík, asi v mém věku, takže jsme s ním a jeho spolubydlícím Tomem večer ještě chvíli poseděli a pokecali, dostali od nich klíče od bytu a natáhli se na pohodlnou dvojpostel.


V sobotu ráno jsme s Jardou absolvovali adrenalinovou jízdu MHD, kdy se nám asi po pěti minutách jízdy busem povedlo rozluštit znaky na jízdním řádu, zjistili jsme, že jedem na opačnou stranu a museli jsme přestoupit. Holky jsme potkali u 101, já si předtím stihla odlovit jednu kešku, společně jsme se nasnídali a vydali se směrem na Elefant hill (= Sloní kopec) nad městem. Trošku mě štvalo, že bylo 12 hodin a my krom mrakodrapu ještě nic neviděli, přeci jen jsme na prozkoumání hlavního města měli jen dva dny a mí spolucestovatelé jsou poněkud méně hyperaktivní než já... Z kopce byl ale tak nádherný výhled na město, že mě má lehká rozladěnost hnedle přešla a my fotili, až se z nás kouřilo. Protože co je hezčí než výhled z nejvyšší budovy světa? Přece pohled na NI!

Pod kopcem jsme potkali stánek s čajem. Ale ne ledajaký! Prodávali tu za 30 dolarů (asi 15 )LITR mého milovaného Džendžu nai čha - čaje s želé kuličkama. Nešlo odolat, tak jsme si všichni koupili litrový kelímek čaje - pokud se dá o takovém objemu mluvit jako o "kelímku", když je to už skoro kbelík a pocucávaje jsme zamířili k City Hall (= radnice), kde jsem měla další kešku. Všichni jsme měli žaludek plný želé a bylo nám lehce šoufl.



Metrem jsme dojeli k Chiang Kai-shek Memorial Hall, což je nádherný monument, postavený na počest čínského prezidenta Chiang Kai-sheka. Celý chrám je asi 30 let starý, ale vypadá jako by na svém místě stál několik stovek let. Na velkém náměstí, kde monument stojí, je ještě neméně honosné a krásné Národní divadlo, Koncertní hala a obrovská bílá vstupní brána. Celé místo má silnou atmosféru, nám tady navíc zpoza mraků vykouklo sluníčko, takže jsme tu strávili docela dost času.










Po setmění jsme zamířili k Longshan Temple - to je obrovský buddhisticko-taoistický chrám, zdobený zlatem a lampióny... Osobně moc náboženským stavbám nefandím, všechno to uctívání a obětovávání mě krapet děsí, ale tohle působilo i na mě. Stoly se prohýbaly pod nánosy přineseného ovoce a květin, lidi zapalovali tisíce vonných tyčinek, modlili se, mávali jimi a pak je házeli do velkých kotlů, takže celé místo bylo prostoupené dýmem a vůní tak silnou, že ji z oblečení cítíte ještě další dva dny. My seděli uprostřed toho všeho, pozorovali dění kolem a nikomu se nechtělo moc mluvit, abychom celou tu posvátnou atmosféru nekazili.

Když jsme byli už dostatečně nainhalovaní vonných tyčinek, zašli jsme na nedaleký Night Market a trošku potěšili chuťové buňky různými smaženými dobrotami, ovocem, palačinkama s burákovým máslem a nakonec jsme všichni sebrali odvahu a ochutnali největší Taiwanskou specialitu - Stinky Tofu (= smradlavé tofu). Smrdí to jako bolavá noha a bohužel to tak i chutná. Stačí dvě sousta, aby člověk pochopil, že tohle se fakt jíst nedá. Z jedné porce jsme se najedli 4 a ještě zbylo, smrad z pusy jsme museli zahnat vaječnou omeletou nebo sladkými trubičkami.

Příjemně utahaní celodenním chozením po městě jsme se v devět rozdělili a rozjeli se opět do svých "domovů". My jsme našim Amíkům koupili jako dík za nocleh plechovková pivka, oni k nim připravili vodní dýmku, takže o zábavu ani večer nebyla nouze. Spencer nás trošku vyděsil, když si na dýmku nasazoval plastový náustek - údaj proto, že jeden jeho žák má prasečí chřipku a Spencer se poslední dobou nějak necítí zdravý. Tak doufám, že do týdne nebudem s Jardou chrochtat... :)

Nedělní ráno jsme strávili odděleně- my kešováním. Na oběd jsme už šli společně, dali jsme si rýži a rybu a vyrazili do Beitou Public Hotsprings. Hotsprings (v překladu doslova teplé prameny) jsou tady na Taiwanu hrozně populární, voda obsahuje síru a je dost teplá. Většinou jsou lázně zvlášť pro ženy a zvlášť pro muže a chodí se tam na Adama, ale my jsme šli záměrně do společných, kam se musí v plavkách. Hodně hotsprings bývá v luxusních hotelích a vstup stojí třeba kolem 1000 taiwanských dolarů, ale tahle naše plovárna byla za 40 NT na osobu (cca 20 , pro 4 studenty super cena). Areál koupaliště čítal 4 teplé a 2 studené bazénky. Pozorováni asi tisícem šikmých očí (holt chlupaté nohy a bílé obličeje vzbuzují až nežádoucí pozornost) jsme vlezli do nejspodnějšího (nejstudenějšího z teplých) a už ten se mi zdál horký. Voda měla asi 35°C a po chvíli se v ní člověk začal normálně potit. Zchladili jsme se v ledovém bazénku a pokročili o stupeň výš. Jarda s holkama s tím celkem neměli problém (interně to odůvodňuju tím, že mají hroší kůži), ale mně trvalo dost dlouho, než jsem se odhodlala namočit celá, protože jak jsem do vody strčila palec u nohy, musela jsem ho honem vytáhnout, tak se mi voda zdála horká. Takhle jsme to několikrát opakovali, až nám zbyl poslední, nejteplejší bazének - voda přes 50°C - a do toho se dalo už vážně jen vběhnout a okamžitě vyběhnout a i tak měl člověk pocit, že je jeden velký puchýř. Nechápu, jak tam Taiwanci můžou vysedávat tak dlouho, já tam sedět minutu, byl by ze mě bujón.

Ale teplá voda udělala dobře kloubům, uvolnila svaly... I když to pro mě bylo utrpení (radši stokrát vlezu do norských peřejí nebo do Batizovského plesa než tohle), uznávám, že to mělo něco do sebe. Zahnali jsme žízeň čajem a zmrzlinou, holky nás doprovodily na autobusák a rozloučili jsme se. Holky dneska odletěly do Malajsie, tak jim na dálku přejeme hodně štěsí, pěkného počasí a dobré nálady!

4 komentáře:

  1. Ahoj Market,
    dekujeme za popis vikendu, byli jsme zvedavi, co jste delali a takhle zname par nej- mist v Taipei.Mamka Lenka

    OdpovědětVymazat
  2. Tvůj blog je lepší než mé bloky z Řecka, Mexika, US, Chile at. Jen jestli víš, jak se říká člověku, který nepije čaj? No to je přece atéista. Tak Vám přeji pěkné dny. U nás teď řádí chřipka (některé školy, např. Písek 74 % nemocnách žáčků). MTMR TLL

    OdpovědětVymazat
  3. Opět úžasné počtení! A ta věta s tím bujonem mě tak rozesmála, že jsem si tu musela vlastní rukou zacpat pusu, vedle mého pokoje má pokoj 6ti letý kluk a nerada bych ho vzbudila :-))
    Radka

    OdpovědětVymazat
  4. Ale já v tom horkém pramenu vydržela přes 10 min.! Byl to výkon hodný zaznamenání, tak se ti sem musim alespoň v komentáři ještě vetřít.. :D Těšim se na vyprávění z Filipín..
    Chilli

    OdpovědětVymazat