16. listopadu 2009

Cesta do hlubin Taiwancovy duše

Po měsíci na Taiwanu se určitě nechci tvářit jako odborník na taiwanskou kulturu, nebudu se pouštět do žádných větších úvah, ale krátké zamyšlení nad některými místními zvyky si neodpustím.

Když jsem jela v Taipei metrem a pozorovala lidi zahalené v rouškách, napadl mě konečně výraz vystihující to, co si o Taiwancích myslím. Taiwanci jsou UVĚDOMĚLÍ. Podle mě dělají hodně věcí proto, že slyšeli, že jsou správné, zdravé nebo jakkoliv jinak prospěšné jim samým, jejich dětem, životnímu prostředí...

Na motorce jezdí s rouškou nebo kuklou, aby neinhalovali jedovaté výfukové plyny. Po ulicích chodí zahalení, aby na ně nesvítilo sluníčko a oni nedostali rakovinu kůže. Večer konají zdravotní procházky po břehu řeky a plácají se přitom rukama, aby rozproudili krev v žilách. Dospělí jsou celý den v práci, aby vydělali hodně peněz a mohli dětem zajistit dobré vzdělání. Většina dětí chodí nejen přes den do školy, ale i odpoledne do speciálních doučovacích škol, které jim mají zajistit lepší vědomosti a schopnosti než ostatním. Proč? Protože jen ten, kdo na sobě tvrdě maká, se může dostat na prestižní univerzitu a mít pak dobře placené zaměstnání, ve kterém bude pracovat až do úmoru, aby vydělal hodně peněz a mohl svým ratolestem zajistit dobré vzdělání... A tak pořád dokola. Vůbec to nechci odsuzovat, spíš mi to přijde jiné než u nás. Má na tom určitě podíl i to, že Taiwan je víc než dvakrát menší než Česko, ale lidí je tu skoro dvaapůlkrát tolik. To pak roste konkurence při přijímačkách na školu, při hledání zaměstnání, dokonce i při hledání partnera. Člověku možná nezbyde nic jiného než se odmala snažit být lepší než ostatní.










Děti se učí anglicky už od školky, i když polovina z nich si z hodin odnese maximálně dobrý pocit z toho, že dostali razítko za dobré chování. Ale rodičové ví, že je důležité, aby člověk mluvil anglicky a proto tříleté dítě bude zůstávat ve školce do sedmi do večera, místo aby běhalo po hřišti a rozbíjelo si kolena. Mnohé školky jsou vegetariánské, protože uvědomělí Taiwanci vědí, že děti musí jíst zdravě. Nutno říct, že i když se kvanta lidí učí anglicky už od kolébky, málokdo je schopný se cizí řečí domluvit. Asi jim chybí nějaká buňka, protože z jejich výslovnosti a akcentu by se angličtinářům ježily vlasy na hlavě.

Na víkendy se tu moc nehraje, dost lidí pracuje i v sobotu a v neděli, školáci občas musí o víkendu do školy. Když mají ale dospělí volno, tráví ho s rodinou. V Taipei byla úžasně vidět vlastnost, která mnohým v Čechách chybí - až posvátná úcta k rodině a s tím související respekt ke starší generaci. Seděli jsme s Jardou na lavičce, na trávníku za námi hrál tatínek s dětmi baseball, kousek dál hrála parta dětí s rodičema kroket, kolem nás korzovaly páry s kočárky, ale i náctiletí kluci tlačící babičku na invalidním vozíku a nikdo nevypadal, že tráví nedělní dopoledne v parku z donucení. Naopak, všichni byli veselí a dobře naladění. Marně přemýšlím, jestli je to opravdu tak baví anebo jestli jsou jen tak UVĚDOMĚLÍ a ví, že když se oni teď postarají o své předky a vštípí postoj hodný Mirka Dušína i svým dětem, tak pak potomci zajistí klidné stáří jim. Vážně nevím, ale každopádně se mi tahle přívětivá atmosféra na Taiwanu líbí. A celá výchova se pak promítá i do přístupu k cizincům. Sotva vystoupíte z autobusu a rozhlídnete se, už u vás stojí Taiwanec a ptá se, zda potřebujete pomoc, nabízí radu. V menších městech a na vesnici i odvoz nebo pozvání na jídlo. Cestovat je tady snadné, se stopováním není problém.

S uvědomělostí jde ruku v ruce opatrnost. Když část hor poničil tajfun, Taiwanci národní park raději zavřeli, protože chození v něm by mohlo být nebezpečné. Čech zákazu nedbá, do hor jede a zjistí, že minimálně tři čtvrtiny hor jsou přístupné, že nebezpečí nehrozí. (Tady se možná projevuje česká nátura - tam kde hy, tam kde hy, kde hynuli sobi - Čech se přizpůsobil!). Nehodnotím co je správné, jen konstatuji :)

A ještě přízemní poznámka týkající se vzhledu. Jela jsem sem s představou, že Asiatky jsou křehké, až éterické bytosti. Štíhlé a tak nějak z podstaty krásné. Asiatky možná, ale Taiwanky určitě ne :) Mladé holky nosí nalepené řasy, které jim sem tam upadnou, takže na toaletách v metru potkáte občas slečnu, kterak si kape na víčko lepidlo. Starší paní mají mindrák ze světlého obočí a proto si ho každé ráno kreslí. Ženským šediví vlasy, což se snaží zakrýt odbarvováním a přebarvováním - bohužel blonďatá šikmoočka jaksi nemůže vypadat přirozeně. Bez ohledu na rasu, věk a pohlaví jsou lidi hubení a tlustí. Stejně jako v Evropě se po ulicích prochází anorektické sedmnáctky, nakynuté ženské, lidé hezcí, oškliví, chlapi, kterým leze pivní pupek... Asiat- neasiat.

Proč mě tohle pojednání napadlo? Když jsem odjížděla, dost lidí mě strašilo, že zdejší kultura mě položí na lopatky. Že mě čeká šok, úplně jiné zvyky, obličeje, hodnoty... Na první pohled asi ano. Ale stačí se podívat pozorněji a člověk si uvědomí, že rozdíly nejsou tak hluboké. A když se chování místních v něčem od toho evropského přeci jen víc vzdaluje, většinou je to změna k lepšímu.

9 komentářů:

  1. Market moc pěknej článek a fotky! Člověk si při čtení mnohé uvědomí...

    OdpovědětVymazat
  2. Market, moc pěkně píšeš. Asi jsem trošku Tchajwanec. MTMR TLL

    OdpovědětVymazat
  3. Od chvile, kdy jsi mi dala odkaz na tento blog(asi pred hodinou), tak Tve vety neskutecne hltam a uz jsem uvazoval, jestli nekdy prijde takovato uvaha a prisla... :-) diky, cekal jsem na ni... At se daří. Kamil G.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky Kami :) budu referovat i nadále! ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Teda... Neznáme se, dostala jsem odkaz na tvůj blog od Petry Ď. (sama jsem au-pair v UK), ale tenhle tvůj článek mě dostal. Mně lidi píšou, že se mé zápisky hezky čtou, ale na tvé teda nemají. Dávám jedničku za úžasný projev, čtenář až během čtení otevírá pusu :)
    Radka

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj neznámá Radko :) Děkuju za komentář, až jsem tady zčervenala pod tíhou chvály ;) Jestli máš taky blog, pošli kdyžtak odkaz, ráda si počtu, jak to chodí v UK :)

    OdpovědětVymazat
  7. Markét,
    dneska je v Praze mlha, že by se dala krájet a i Rákosníček by musel použít GPSku. Tak doufám, že u vás je krásně, páč někde to sluníčko schované být musí :-D

    Tvůj sloh byl vždycky geniální a já to teprve teď můžu dokonale ocenit :-) Pomalu ani nemůžu dospat..hahaha :-) Těším se na další zážitky.

    Zuza Hruza ;-)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc pěkně vystiženo..viděla jsem to a vidím stejně ;-) Moc si to Markét užívej, protože to hrozně rychle uteče a pak se ti bude stýskat, stejně jako mně, když čtu tvé zápisky :-) Barča K.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak hezké počasí je pravděpodobně opravdu prchlo sem, Zuzi :) Sice se výrazně ochladilo - místo příšerného vedra už je jen vedro snesitelné, ale sluníčko svítí stále :)

    Bari dík za odsouhlasení - dost jsem na Tebe při psaní myslela a říkala si, jestli to budeš číst :) o to víc jsem dávala bacha, abych nenapsala nějaký blud ;) a čas mi tu letí snad třikrát rychleji než v Čechách..

    OdpovědětVymazat