21. října 2009

Selamat datang ke Malaysia

... aneb Vítejte v Malajsii! :)

Let byl ke konci už trochu nudný, přeci jen 13 hodin je 13 hodin. Ale všecko má svůj konec, takže jsme nakonec 16.10. ve 21:25 místního času přistáli na letišti v Kuala Lumpur, hlavním městě Malajsie. V Malajsii je časový posun "+ 6 hodin" oproti Česku ("+7 vzhledem k Londýnu), takže celý ten čtvrtek byl vlastně nejkratší den, jaký jsem zažila, protože měl jen nějakých 17 hodin! Počítejte se mnou- odstartovala jsem kolem půl druhé ráno z Londýna a po 13 hodinách letu byl ten samý den, ale už bylo kolem půl desáté :)

Prvním šokem bylo hned samotné vystoupení z letadla. Navlečená v riflích a softshellce (ve Frýdku přece SNĚŽILO, když jsem odjížděla!!! a terminály na letištích jsou vydatně klimatizované) jsem na olíznutí teplým vlhkým vzduchem opravdu nebyla připravená. Takže první věc, kterou jsem po imigrační kontrole a vyzvednutí baťohu udělala, bylo to, že jsem vytáhla letní šaty a převlíkla se. A od té doby je mi, přátelé, permanentní vedro :)
Cestou z letiště jsem si všimla dalšího do očí bijícího rozdílu proti Evropě- podél dálnice se táhly úžasné PALMOVÉ háje.. to si člověk dobře uvědomil, že je v jiných krajích.

Podle instrukcí od Munawara-kluka z CouchSurfingu, u kterého jsem měla domluvený nocleh na tři noci- jsem sedla na bus z letiště a dojela na KL Sentral (místní ÚAN), kde mě už můj první malajský kámoš čekal. Po přivítání se mi galantně sápal po batohu, že mi pomůže.. nu, jeho odhodlání bylo veliké, leč můj baťoh ještě větší- takže se pod ním tenhle 50kilo vážící malajsan málem zlomil. Heknul a začal mi skládat komplimenty, že jsem se dvěmi takovými zavazadly docestovala až sem :) Došli jsme k nějakým jeho kamarádům do bytu, byla tam párty, tak jsme dostali něco málo k jídlu, pokecali (všichni mluví anglicky.. mluví hodně, ale nedá se úplně říct, že dobře, mají tak silný přízvuk, že jim jde dost těžko rozumět) a kolem půl třetí ráno místního času jsme autem přijeli na ubytovnu. Muni vyrazil ještě někam do města, takže jsem si vesele a v klídku vytáhla noťas, koukla na net, osprchovala se a kolem 4 usnula.

Ráno jsme vstali až ve 12!!! ( jet lag je sviňa), než jsme se vykolíbali a domluvili s Finkou, že zajdem na oběd, byly dvě hodiny.. pak jsme strávili hodinu a půl v indické restauraci, takže na procházku městem jsem vyrazila až někdy kolem čtvrté.. Ještě k tomu obědu- to je snad jediná věc, která mi tam nesděla.. Všecky ty pouliční stánky, ale i kamenné restaurace přímo vybízí k tomu, něco zakousknout, ale mně to nějak nedalo. Ono to tak divně smrdí, jak když vaříte kočku a s vnitřnostma, že i když jsem přišla odhodlaná, že se najím, tak to prostě nešlo, žaludek řekl NE! a já se uchýlila ke známým obloženým bagetám v Subway anebo čerstvému ovoci:) ale to se poddá!

Po obědě mě Muni vyslal směrem k Petronas Twin Towers, to by měla být druhá (někdy se uvádí třetí) nejvyšší budova na světě.. Jsou to dvě věže, 452 m vysoké a kolem 40. patra jsou spojeny mostem. Na ten se dá vyjet výtahem, ale na lístky se stojí fronty od časného rána.. já měla štěstí, protože Munawarův kamarád tam pracuje jako nějaký vrátný a zařídil mi lístek bez čekání :) Takže jsem si pěkně vyjela nahoru a prohlídla KL z ptačí perspekivy. Počasí bylo zvláštní- pořád strašné horko a vlhko, ale dostavily se odpolední deště, docela vydatné...Ještě než jsem ale dorazila ke věžím, ozvaly se útroby, ve kterých pravděpodobně došlo ke střetu malajského oběda s ledovou kávou ze Starbucks a já musela neprodleně na záchod.. hm, super, cizí město, samý beton, semtam palma.. co teď? Naštětí přímo pod věžema je velké shopping centrum.. vběhnu na první záchody, zaplatím za ně težké prachy (v tu chvíli mi to bylo ale vážně jedno) a až když spokojeně odcházím, všimnu si, že jsem v tom spěchu vlezla na nějaké V.I.P. toalety- jediné, za které se v tom obchoďáku platí! A mně bylo divné, že jsem dostala celou roli toaleťáku a že jsou mísy vykládané třpytivými kamínky a prkýnko je pozlacené :)

Pochodila jsem v parku pod Petronas Towers, fotila mrakodrapy, ochutnala jsem ovoce Durian (údajně je přes svůj zápach velmi chutné.. no, nejsem toho názoru.. chutnalo to jak sladká vařená cibule) a večer zalezla do postele s předsevzetím, že ráno musím vstát rozhodně dřív, ať si stihnu projít celé město.

7 komentářů:

  1. Jojo, malajska sauna je opravdu vydatna :D ale jidlo maji moc dobre, uvidis s klidnym zaludkem, treba az pojedeme ze singapuru na vylet ;)
    ale za durian klobouk dolu, na toho smradocha jsem odvahu nemel :P

    OdpovědětVymazat
  2. Markét, blog je supr. Docela mě zajíma ten CouchSurfing. Nějaké vlastní zkušenosti a připomínky? Jinak si užij Asii a piš, jsem zvědavá :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Dekuju za pochvaly:)
    Ke Couch surfingu - já mám jedině pozitivní zkušenosti (s lidmi z Berlína, části Rakouska, Ukrajiny, Polska, teď z Malajsie), vřele doporučuju! Stačí se zalogovat na www.couchsurfing.org a pak už jen hledat, kde potřebuješ (zadarmo) přespat. Ideální samozřejmě je, že pokud chce člověk u někoho spát, předpokládá se, že nabídne i on ve své zemi nocleh pro ostatní- ale není to rozhodně podmínka!Kdyby cokoliv, ráda poradím, jejich myšlenka se mi líbí..

    OdpovědětVymazat
  4. Máš to moc pěkně zpracované a napsané, a na záchodech nešetři (kdo šetří má na tři). Táta

    OdpovědětVymazat
  5. njn... ve svirani pulek a odhodu hulek jsem Tva nejlepsi partacka:D jak Ti rozumim ma mila...:D

    OdpovědětVymazat
  6. Ze mě prýští čirá závist :-))

    Ale jednou se do tý Asie taky mrknu!!

    OdpovědětVymazat