21. října 2009

KL = Kuala Lumpur

Jak jsem už předeslala, cílem nedělního rána bylo vstát rozumně... To se mi povedlo tak na půl-pokoj se spícím Munawarem jsem opouštěla kolem půl jedenácté. Podle mapy jsem se vydala na pochůzku městem. Cíl? Nejasný, prostě vidět co největší kus města, nasát co nejintenzivněji zdejší atmosféru a samozřejmě ulovit nějakou kešku. Nejdřív jsem se zkoušela řídit podle mapy, co mi dal Muni. To se ale po několika kiksech, zkratkách a prodlužkách ukázalo jako značně vysilující, až nemožné (jako geograf se dvěma absolvovanými semestry kartografie jsem měla po určité době chuť přesvědčit "konstruktéra" mapy, aby vrátil diplom, protože podle mapy se dalo leda tak dobře zabloudit). Nakonec jsem poslouchala částečně svůj orientační smysl, GPSku a rozcestníky ve městě.

Prošla jsem se kolem KL Tower (taková hodně vysoká věž kousek od centra), k mešitě National Mosque (funny story: celá nadšená jsem o téhle stavbě psala Jardovi, ale nepamatovala jsem si, jak přesně se jmenovala.. věděla jsem jen, že to bylo něco jako Moskva. Až pak mi bylo vysvětleno, že mosque=anglicky mešita :) Tak aspoň příště budu vědět). Tam jsem se před vstupem musela oblíct do srandovního hábitu a zout si boty... Hrozně se mi líbilo chodit po tom bílém mramoru bosky, i když na chrámy a kostely moc nejsem, tak tahle bílá stavba plná světla a otevřeného prostoru byla příjemným zpestřením dne.



Pokračovala jsem za šipkou na GPSce směrem k Lake Graden- krásnému parku s jezírky, rybníky, mosty a "pralesní" florou. A jak vám tak hledám kešku, vpravo bambus, vlevo palma, najednou kolem mě proběhla opice.. normální živá opice! A za ní další a další, až se jich prohnalo celé stádo (?? nebo smečka nebo jak se tomu říká u opic :) ). Fotila jsem jak zběsilá, čekala jsem hodně, ale živé opice ne - i když mě na ně měla upozornit dopravní značka :).


Z parku jsem pokračovala kolem národního muzea k Central Market. A to byl úplný ráj! Je to zastřešené tržiště, kde jsou všelijaké bebechy, náramky, korálky, drobnosti, suvenýry. A člověk ani nic nemusí kupovat, stačí mezi těmi stánky chodit a je úplně plný barev, které jsou kolem něj. No a natrefila jsem tam na dokonalou atrakci - bazének s malinkýma masožravýma rybičkama, do kterého strčíte nohy a ty rybky vám oďobávají starou kůži. Taková pedikůra :) Tož uznejte, to jsem musela zkusit- zaplatím 5 ringitů na deset minut (1 ringit je asi 6 korun, plus mínus), dám nohy do bazénku a ... a málem umřu smíchy! Nikde nepsali, že ti, co jsou lechtiví se mají držet dál!!! To byl mazec, vůbec to nebolí, ale lechtá to jak ďas :) Nicméně každopádně doporučuju, možná s tím po návratu v Čechách rozjedu byznys ;)

Od tržiště to bylo jen co by kamenem dohodil k China Town. Buch, další kulturní šok. Přeplněné pulzující uličky, stánky napěchované zbožím věhlasných světových značek- Gucci, Louis Vuitton, Dior, Nike... kabelky, trička, pásky... a všechno za babku :) Jasně, že žádná z těch věcí nikdy žádného slavného návrháře neviděla, ale koho to zajímá, když si můžu koupit triko LaCoste (takovéto s tím krokodýlem) v přepočtu za stovku :) Měla jsem co dělat, abych nakupovala s rozumem- přeci jen mě čekal ještě jeden přesun letadlem s váhovým limitem zavazadla 20 kg :) Ale aspoň malému utrácení jsem neodolala!

Den se chýlil ke konci a já pořád neměla žádnou kešku. I když u všech šesti, které jsem chtěla ulovit jsem stála! Jak je to možné? Jako holka-běloška bez pánského doprovodu jsem byla v malajských uličkách bohužel jako pěst na oko. Takže jakmile jsem se k nějaké kešuli přiblížila na 10-15 metrů a začala sondovat, kde by mohla být, hned se na mě přilepil nějaký Ind a nemohla jsem se ho zbavit, natož u toho prozkoumávat zákoutí a hledat kešku. Většinou jsem musela potupně odejít, jinak by mi nedal pokoj. Nejsou vůbec zlí nebo nebezpeční, nikam mě nechtěli odvést, do ničeho mě nenutili, chtěli si jen povídat, vyzvídali odkud jsem a maximálně padla nabídka k sňatku ;), ale prostě se jich dá zbavit jen tím, že se s nimi rozloučíte a odejdete rázným krokem. Takže podmínky ke kešování značně neideální, snad to bude na Taiwanu lepší, protože nakonec mám jen jednu (ale pěkně vydřenou) kešuli.

K té kultuře- nejen chlapi mě zastavovali a oslovovali, potkala jsem i dost ženských, které se se mnou chtěly třeba vyfotit.. byla jsem občas jak v Jiříkově vidění :) Ale mělo to i své výhody- když jsem nějakou dobu postávala na kraji silnice a nemohla se kvůli hustému provozu rozhoupat a přejít na druhou stranu, přiběhli tři chlápci, jeden mi nabídl rámě, druhý zastavil jeden jízdní pruh, třetí chlápek zastavil dopravu v protisměru a já si přešla jak královna :D

Procházku jsem zakončila opět u Petronas Towers, protože ten parčík pod nima se mi vážně líbil, pořídila jsem pár fotek a šupajdila zpátky na hostel. Bylo třeba sbalit se a jít brzo spát, ráno jsem musela vstávat v půl šesté, abych stihla letadlo na Taiwan...

(ps. to s tím brzkým odchodem do postele sice vyšlo, ale díky těšení se na Jardu jsem stejně zabrala až někde kolem třetí )

3 komentáře:

  1. Jezis, si tak ctu v praci dva prispevky a jak uz se odhodlam, ze je treba jit pracovat, tak tu kde se vzal tu se zdal treti, juhu ;) Peta Durka

    OdpovědětVymazat
  2. Hezké Májo..Dávej na sebe pozor... Tomáš
    www.fotbaldobrauf-m.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkná procházka, nové zážitky, mapuj, foť. Táta

    OdpovědětVymazat