21. října 2009

Cesta ze (skororodného) města

Abychom v tom neměli guláš, vezmu to pěkně od začátku..
Na cestu jsem se vydala ve středu 14.10.2009 dopoledne, autobusem Student Agency- vybavena mnoha užitečnými radami a balíčkem živočišného uhlí, neboť cestovní horečka (a podle některých i únava z různých závodů před odjezdem) udělaly své :)

V Brně mi patnáctiminutovou chvilku čekání u Grandu přišla zpříjemnit Leňa, čímž se stala oficiálně posledním člověkěm z okruhu mých známých či příbuzných, který mě spatřil na území České republiky. Ono už samotná cesta Frýdek-Praha byla neopakovatelným zážitkem, protože jsem nevědomky vyčíhla autobus, kterým z Ovy cestovala pravděpodobně celá romská komunita. Nu což, aspoň měl celý autobus o zábavu postráno, protože se dali radostně do zpěvu a přestávali, jen když se potřebovali najíst.. Můj opálený spolucestující si u Nového Jičína vytáhl pěkně uleželý řízek a v Brně se dokonce zul, takže změnu zasedacího pořádku v Praze uvítaly mé čichové buňky s nadšením. Z Phy do Londýna jsem seděla s příjemnou a co je nejdůležitější- voňavou a zamlklou starší paní. Čtyřiadvacet hodin v busu uteklo poměrně svižně, jen před eurotunelem nás francouzští celníci všecky vyložili i s kuframa a podrobili důkladné, dvě hodiny trvající kontrole. Přesto jsme kolem poledne byli v Londýně, hodila jsem větší bágl do úschovny a s tím menším vyrazila do města, ve Starbucks si dala veeelké ranní kafe (hlavně proto, abych tam beztrestně mohla sedět na internetu) a narazila na první problém - nevzala jsem si redukci na zásuvky, takže jsem se rázem octla bez mobilního spojení. Po poradě se zkušenějšími cestovateli jsem ale redukci v prvním elektro obchodě koupila a mohla zase začít komunikovat se světem.

Londýn mě svým počasím tentokrát hodně překvapil, protože svítilo sluníčko a bylo fakt nádherně, až jsem si chviku říkala, jestli jsem omylem nedojela do nějaké jiné metropole. Poflakovala jsem se po městě, vrhla se na lov kešek (nakonec tři), semtam skočila do Starbucks na net- díky tomu mi den rychle utekl a já se v 19:20 přihrnula na zastávku, odkud mi jel transfer na letište Stanstad. Se svou povahovou vlastností "nechávat si na všechny přesuny rezervu" jsem byla na terminálu 4 a půl hodiny řed odletem :) ale ani jsem se nenadála a už jsem seděla v letadle- trochu nervózní, ale hlavně unavená, takže jen co ustaly žaludeční kotrmelce po odstartování, usnula jsem...

4 komentáře:

  1. ach ano.. ja byla poslední, která zamáčkla za Market slzu ještě v ČR:) i když jsem se opravdu musela smát sms, která mi přišla těsně před jejich dojezdem:D zněla asi takto: Až se z autobusu vyvali tlupa zřejmě na emigraci se chystajících a řvoucích lidí, neutíkej a počkej než vylezu já! :D

    OdpovědětVymazat
  2. 26.10.2009 Koukám na hodiny, ve chvíli, kdy u nás běží House, tak u Vás si dáváte čaj o páté... Když u nás o páté jedou chlapi na Enháčko, tak u Vás je lunch. T

    OdpovědětVymazat